FORGOT YOUR DETAILS?

Vlasta Dvořáčková

Zobrazeny 2 výsledky

  • Kdo v slunci chodí

    Schopnost zachytit krásy všedních okamžiků a hluboce je znovu a znovu a jinak prožívat, zakořeněnost v české kultuře a především v české krajině, citovost i etický rozměr, v průběhu let postupně vzrůstající reflexivnost – tak by se snad dala stručně zachytit podstata jejích veršů, ať už vznikaly před desítkami let, v dobách básnířčina mládí, anebo dnes po dlouhém (a samozřejmě někdy nelehkém) životě.

    – Daniela Lehárová


    HORKO

    V střelnici světa, přesně vprostřed terče,
    v kapradí, v trávě či v písku nad řekou
    leží si tělo, zpocené a nahé,
    všemu blízko a všemu daleko.

    Nebesa, sytě modrá, ta mu hrají
    píseň, která je tichem zbrocená.
    Pod víčky chodí krotcí dravci
    a občas očichají holá ramena.

    Duše ví o nich, ale nehlídá je,
    plíživé tlapy jí teď nevadí.
    Zapomněla na trvalý svár s tělem
    a podřimuje v krajkách kapradí.

    Když duše spí a mlčí, tělo odpustí jí
    večerní úzkost, málem nenávrat.
    V střelnici světa, přesně vprostřed terče
    chce nyní uzrát, jak jablko zrát.

    Dřímotná duše a veselé tělo,
    jímž do všech pórů slunce proniká,
    příměří slaví, horko obrůstá je
    jak hořká zlatožlutá arnika.

    195 166 15%
  • Vždycky přece někde

    Znenadání vysvitlo slunce.
    Na větvi pavučina s kapkami deště.
    Zářivé propletení neskutečna
    s obyčejností.
    Žít je těžké, ano,
    ale vždycky přece někde se najde
    větev s pavučinou.

    145 123 15%
TOP