Šťastný bezdomovec

Anotace

Mezi uměním, politikou a filozofií se pohybuje Jiří Gruša lehce nejen v životě, ale i v literatuře. Dokazuje to právě svazek Šťastný bezdomovec. V této knize politických, filozofických, ale i literárních a velmi osobních esejů se pravděpodobně ocitáme na (další?) křižovatce autorovy tvorby. Ta totiž zřejmě stále více tíhne ke druhému pólu autorovy osobnosti, byť nezaměnitelně propojenému s básníkem a romanopiscem: Gruša se výrazně profiluje jako brilantní esejista – vzděláním filozof. Co pro německého čtenáře nebude takové překvapení, může být v českém prostředí senzací. Po odlehčeném, inteligentním a čtenářsky úspěšném vyprávění v poslední německy i česky vydané knize Česko/Návod k použití (v Německu již 3. vydání, u nás se připravuje druhé rozšířené) se nyní Gruša výrazně hlouběji ponořuje do problémů v předchozím díle třeba jen nadhozených. Tematicky se opět ocitáme v prostoru úvah a pozorování, kde hrají stěžejní roli Češi, Němci, Rakušané, svoboda, jazyk, umělecká tvorba.
Před čtenářem se tu však také odvíjejí velké lidské příběhy a dramata, svou roli v nich hraje literární časopis Tvář, Jiří Pištora, kapitán StB Smolík, pardubické archivy, legendární Janinka, zážitek prozření na hoře či slepota, ze které se z nebásnícího českého básníka stal s návratem zraku úspěšný básník německý.
Eseje vycházejí poprvé česky v uceleném svazku, jehož kompozici a jazykovému tvaru věnoval autor velké úsilí. Vznikla tak esejistická mozaika odrážející autentické filozofické myšlení. Grušovy eseje znamenají zároveň významný příspěvek k reflexi toho, co se odehrálo ve střední Evropě ve 20. století a co je stále živé a bolavé. ŠŤASTNÝ BEZDOMOVEC představuje další vrchol na nové cestě autorovy tvorby.

Jiří Gruša (1938), filozof, básník, prozaik a esejista. Zakladatel literárního časopisu Tvář (1964). Po podpisu Charty a zatčení byl během pobytu v USA (1978) zbaven českého občanství. Usadil se v SRN, kde působil do listopadových událostí jako spisovatel. Od té doby se účastní veřejného života, od r. 1990 do r. 1997 byl velvyslancem ČR v Německu, v roce 1997 krátce ministrem školství v Klausově vládě, v současné době velvyslanec ČR v Rakousku. Světové proslulosti dosáhl především svým románem Dotazník, přeloženým do řady jazyků. V posledních letech píše převážně německy; za své nejnovější básnické sbírky (Der Babylonwald, 1990 a Wandersteine, 1994) získal v Německu Cenu Andrea Gryphia (1996). Za rok 2002 si však odnesla Cenu Jaroslava Seiferta i sbírka české poezie z let 1975–1985 Wacht am Rhein aneb Putovní ghetto. Posledním titulem je německy napsaný svazek Glücklich heimatlos (2002).