Jak tvrdí Pereira

Anotace

Jak tvrdí Pereira, onoho roku 1938 bylo léto v Lisabonu zvlášť žhavé. Na město doléhala tíha salazarovské diktatury (v lecčems nepříjemně připomínající diktaturu naši z dob ještě poměrně nedávných). Pereira je starý unavený novinář, člověk téměř rezignovaný, který žije především vzpomínkami a neměnnými návyky, střídavě v kulturní redakci takzvaně nezávislého večerníku Lisboa, kde chystá překlady francouzských povídek 19. století, za stolkem u ventilátoru v Café Orquídea nad citronádami a omeletami s bylinkami, kde s číšníkem Manuelem rozebírá neradostnou politickou situaci, a v samotě svého bytu, kde rozmlouvá s fotografií zesnulé manželky. Některá setkání ho však přimějí, že se s osudem přece jenom tak snadno nesmíří. Díky autorovu suverénnímu zvládnutí formy se kniha čte jedním dechem. Není jistě náhodou, že získala dvě italské literární ceny a jednu francouzskou, stala se předlohou pro filmové zpracování s Marcellem Mastroiannim v hlavní roli a její překlady upoutaly čtenáře v řadě zemí.

Antonio Tabucchi (narozen 1943 v Pise) přednáší portugalskou literaturu na univerzitě v Sieně, překládá z portugalštiny, především díla Fernanda Pessoy, o němž napsal i řadu teoretických prací. Patří mezi nejvýraznější osobnosti současné italské literatury. Čeští čtenáři se dosud mohli seznámit s jeho díly časopisecky – Pohled z druhé strany (Světová literatura 1992), i knižně – Sny o snech (ERM 1994), Rekviem (Volvox Globator 1998), Indické nokturno (Argo 2002), Ztracená hlava Damascena Monteira (Havran 2004).