Terezín 1941–1945

Anotace

Trilogie:
I. Dějiny
II. Sociologie
III. Psychologie

Adlerova monografie o dějinách židovského tábora v Terezíně je jedním z nejvýznamnějších a nejdůkladnějších děl o holocaustu, které ovlivnilo poválečnou debatu o nacistických zločinech. Autor popisuje historii vzniku tábora, jeho promyšlenou organizaci a krutou nacistickou mašinerii, která stála v pozadí jeho vzniku a fungování. Těžiště práce však spočívá v podrobném vylíčení každodenního života jeho nedobrovolných židovských obyvatel, tedy onoho „nuceného společenství“, jak jej autor nazývá. Kniha je výjimečná především tím, že Adler jako bystrý pozorovatel a hluboký myslitel předkládá čtenáři nejen ohromující množství nashromážděných informací o táborovém životě, ale také jedinečnou sociologickou a psychologickou analýzu chování lidí v extrémních a nelidských podmínkách, která ne vždy odpovídá dnešním představám. Především díky tomu se jeho práce stala pro pochopení fenoménu Terezína zcela nepostradatelnou.

H. G. Adler se narodil roku 1910 v Praze a zemřel v roce 1988 v Londýně. Vyrostl v Praze, kde studoval muzikologii. Po ukončení vysokoškolských studií pracoval v pražské Uranii. V té době se seznámil s některými členy pražského kruhu německých autorů, a to včetně Hermanna Graba a Maxe Broda. Po nacistické okupaci Prahy byl v roce 1941 poslán na nucené práce na stavbě železnice. Roku 1942 byl spolu se svou první ženou Gertrudou Klepetarovou a její rodinou deportován do Terezína a posléze, v roce 1944, do Osvětimi, kde jeho žena zahynula. Adler byl transportován do pobočných táborů Buchenwaldu. Po osvobození se v roce 1945 vrátil do Prahy, kde po jistý čas pracoval s Přemyslem Pitterem jako vychovatel dětí, které prošly koncentračními tábory, a také v pražském Židovském muzeu, kde pomohl vybudovat sbírky. Roku 1947 ve snaze uniknout hrozícímu komunistickému převratu emigroval do Anglie. Žil v Londýně, kde působil jako spisovatel a vědec.