V zajetí stalinismu

Anotace

Literárně pojednané deníkové záznamy Čestmíra Jeřábka (1893–1981) představují významné a důležité svědectví o našem kulturním a politickém vývoji v době poválečné. Autor začíná psát svůj pečlivě ukrývaný deník ve dnech únorové politické krize roku 1948 v přesvědčení, že je svědkem něčeho tak obludného, co jako „bývalý spisovatel“ má povinnost dokumentovat pro budoucí svobodné generace. Jeho pero drží naděje a víra, že tato situace v Československu, ale ani ve světě nemůže trvat věčně, doufá, že snad nový válečný konflikt zastaví neslýchanou sovětskou rozpínavost. Zatím však jen kolem sebe vidí, jak totalitní moc den za dnem roztahuje svá chapadla. Stejně jako za války každý večer napjatě sleduje cizí rozhlas, zaznamenává každé významnější hnutí ve světové politice a zároveň neobyčejně výstižně sleduje a glosuje domácí stále pokřivenější politickou a kulturní scénu.

Jeřábkovo svědectví je o to cennější, že jde o pohled brněnský, zachycující jako dosud málokterý také politické a kulturní dění v chřadnoucí moravské metropoli. Čtenář pozná zevnitř i poměry pod novými pány na brněnské radnici, kde Jeřábek ještě nějakou dobu pracuje, než raději dobrovolně odchází do předčasného důchodu.

Přehlédnout se nedají ani literární kvality textu, svědčící o pečlivé práci spisovatelské a o přesvědčení, že tyto záznamy přece jednou spatří světlo světa v podobě tištěné. Tím tísnivěji se čtenáři jeví, jak léta plynou a k toužebně očekávanému zvratu nedochází. Autor posléze se závěrem roku desátého výročí od tragických událostí února 1948 ve svém deníku umlká. Pro dnešní poznání vlastní minulosti jde nesporně o svědectví významné, řadící se po bok např. pamětem Ivana Jelínka či glosám Jakuba Demla z posledních let jeho života. Kniha odkazuje svým názvem na Jeřábkův válečný deník V zajetí Antikristově (Brno 1945).