„Sobě, umění, přátelům“

Anotace

Obsáhlá a obrazově bohatě vypravená kniha je vyvrcholením autorova mnohaletého zájmu o problematiku sběratelství, který se datuje od jeho vysokoškolských studií a který významně ovlivnilo jeho bezmála dvacetileté působení v Národní galerii v Praze. Od publikace Sběratelství (Praha 1983) představuje první souhrnné zpracování poznatků o výsledcích a charakteru sběratelských aktiv v oblasti výtvarného umění na našem území v letech 1650–1939. Kniha je určena nejen odborné veřejnosti, ale všem zájemcům o výtvarné umění a kulturní historii, stejně jako současným sběratelům a obchodníkům s uměním.

Lubomír Slavíček absolvoval studium dějin umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (1972) u profesorů Alberta Kutala, Václava Richtera, Ivo Krska, Miloše Stehlíka a Zdeňka Kudělky. Od roku 1975 pracoval jako odborný, posléze vědecký pracovník Sbírky starého umění Národní galerie v Praze, kterou v letech 1991–1992 řídil. Od roku 1994 působí na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a v roce 2001 byl jmenován profesorem dějin umění a vedoucím Semináře dějin umění. Specializuje se na malířství raného novověku, zejména v Nizozemí a střední Evropě, na problematiku sběratelství, mecenátu a uměleckého vkusu v 17. až 20. století a na historiografii českého dějepisu umění.

Mezi aktuální a současně mimořádně poutavá témata, k nimž zejména v posledních desetiletích dějepis umění stejně jako kulturní historie ve zvýšené míře obracejí svůj odborný zájem, patří dějiny sběratelství, vkusu a uměleckého mecenátu od renesance po současnost. Na rozdíl od zahraničí nevěnovali však čeští badatelé tomuto okruhu otázek, snad s výjimkou období císaře Rudolfa II., soustavnější badatelskou pozornost. Kromě množství dílčích časopiseckých studií a několika výstav prozatím jediné, stručné shrnutí poznatků o charakteru a výsledcích sběratelských aktivit na našem území přinesla publikace Sběratelství (Praha 1983).

Předkládaná kniha usiluje na vybraných příkladech jednak přiblížit příznačné projevy sběratelství a uměleckého mecenátu v Čechách a na Morově v letech 1650 až 1939, tj. v období, v němž zde nepochybně došlo k prosazení moderních sběratelských koncepcí a v důsledku toho i k postupnému rozkvětu sbírek umění, jednak vymezit jejich typologii a osvětlit podněty, které milovníky a podporovatele umění k obdobným sběratelským a mecenášským aktivitám motivovaly. Pozornost je věnována též sociokulturním předpokladům zrodu sbírkových celků, mechanismům jejich vytváření i jednotlivým formám uměleckého obchodu, a v neposlední řadě úloze, kterou soukromí sběratelé a jejich sbírky sehráli při vzniku a budování veřejných muzejních institucí.