Z deníku Vlaku Svobody

Anotace

Vlak Svobody byl událostí, která tehdy, na podzim 1951, mediálně oběhla svět. Ten se zřídka zajímal o tu zemičku v srdci Evropy, z níž vyjel, šedivé komunistické Československo, trapný satelit velmocenského Sovětského svazu, zemi se západním světem sousedící třikrát dokola obehnanou ostnatým drátem, posetou minovými poli, hlídanou ve dne v noci ostrými střelci a ostrozubými vlčáky. Neprůchodná, neprůjezdná, smrtonosná. A přece se podařilo – doslova a do písmene – ji prorazit. Vlakem Svobody.

Jedním ze zasvěcených, kteří toto neuvěřitelné dobrodružství s minimální nadějí na úspěch organizovali, byl Karel Ruml, nymburský rodák, trochu spiklenec a trochu romantik a navíc, padesát let po činu, vynikající vypravěč. Nepřehání, nenadsazuje, nezveličuje (a věru, že by si Vlak Svobody zasloužil slavnostnější, vznosnější podobu, než tu zvolenou deníkovou). Vím, o čem mluvím: byl jsem tehdy v tom jedenapadesátém roce programovým ředitelem rádia Svobodná Evropa v Mnichově a pamatuji, jak jsme jásali a naši posluchači doma s námi, nad takovým furiantským (dalo by se říct („nečeským“) kouskem. Úctyhodný čin. (Z předmluvy Pavla Tigrida)