Šedá je barva naděje

Anotace

IRINA RATUŠINSKÁ (1954), ruská básnířka, prozaička, členka PEN International, nejmladší žena, která se z politických důvodů ocitla v lágru bývalého sovětského režimu. Roku 1982 ve svých osmadvaceti letech byla zatčena a za „produkci a distribuci antisovětské poezie“ odsouzena k dvanácti letům ztráty svobody, nejvyššímu trestu, který byl udělen ženě za politickou činnost po Stalinově smrti. Ani zvěrstva komunistického lágru Ratušinskou nezlomila – i zde, mezi hladovkami a mučeními, tajně tvořila a její básně byly rozšiřovány doma i v zahraničí. Editorem těch, které doputovaly za oceán, byl Josif Brodskij.
Díky protestním vystoupením mnoha západních činitelů a nátlaku světové veřejnosti byla 9. října 1986, dva dny před setkáním Gorbačova s Reaganem v Reykjavíku, propuštěna na svobodu. Bezprostředně po návratu z pracovního tábora emigrovala. Roku 1987 byla zbavena sovětského občanství. Třináct let žila na Západě (USA, Anglie), do vlasti se vrátila v roce 1999. Její poezii i próze se dostalo více než padesáti vydání v šestnácti zemích světa. Je držitelkou šesti mezinárodních cen za literaturu.
Šedá je barva naděje je knihou básnířčiných vzpomínek na něco, co už je díky bohu pryč, skončilo a nebude se, jak doufá, nikdy opakovat. To „něco“ jsou tři roky strávené v Malé zóně, do níž byly sváženy nejnebezpečnější politické vězeňkyně z celého Ruska. Je obdivuhodné, že na prožité hrůzy dokázala vzpomínat několik měsíců poté, co skončily, s poměrně velkou dávkou humoru, nadhledu a ironie. Na zákonitou otázku: co je pravda a co umělecký výmysl?, odpovídá Ratušinská v předmluvě: „…Pro výmysl není v této knize místo. Neměla bych prostě tolik fantazie...“