Eseje a studie o literatuře a kultuře I.

SVAZEK II

495 446 

Svazek představuje eseje, studie a publicistické texty Jiřího Gruši z let 1960–1989, které autor napsal v Československu a po roce 1981 v exilu ve Spolkové republice Německo. Kromě spisovatelových známých literárních kritik a manifestů (Verš pro kočku, Realismus jako mravnost) obsahuje mimo jiné Grušovy úvahy o kultuře českých zemí a jejích představitelích, jako byli například Franz Kafka, Jaroslav Hašek či Milena Jesenská, také o naší inspirativnosti pro Evropu před pádem železné opony. Tyto texty o české literatuře a kultuře představují přirozená východiska umělecké a diplomatické dráhy Jiřího Gruši po sametové revoluci. Řada esejů a studií tohoto svazku se jako tištěné či přeložené do češtiny objevuje vůbec poprvé.

Mimořádná osobnost Jiřího Gruši (1938-2011), jednoho z nejvýznamnějších českých Evropanů a literátů 20. století, se teprve po jeho předčasném odchodu začíná jevit v celé své velikosti a šíři.


Jsem v pokušení citovat Boženu Němcovou, kterou Gruša vždy ctil jako první moderní českou autorku, a sice poslední slova z Babičky, jen s minimální gramatickou úpravou: Šťastný to člověk!“ – Peter Demetz

 


Koupit


Edice: Formát: 14 x 20,8 cm, 536 stran Vydání: 1 Rok vydání: 2015 PROMO: Otevřít v pdf

Svazek představuje eseje, studie a publicistické texty Jiřího Gruši z let 1960–1989, které autor napsal v Československu a po roce 1981 v exilu ve Spolkové republice Německo. Kromě spisovatelových známých literárních kritik a manifestů (Verš pro kočku, Realismus jako mravnost) obsahuje mimo jiné Grušovy úvahy o kultuře českých zemí a jejích představitelích, jako byli například Franz Kafka, Jaroslav Hašek či Milena Jesenská, také o naší inspirativnosti pro Evropu před pádem železné opony. Tyto texty o české literatuře a kultuře představují přirozená východiska umělecké a diplomatické dráhy Jiřího Gruši po sametové revoluci. Řada esejů a studií tohoto svazku se jako tištěné či přeložené do češtiny objevuje vůbec poprvé.

Mimořádná osobnost Jiřího Gruši (1938-2011), jednoho z nejvýznamnějších českých Evropanů a literátů 20. století, se teprve po jeho předčasném odchodu začíná jevit v celé své velikosti a šíři.


Jsem v pokušení citovat Boženu Němcovou, kterou Gruša vždy ctil jako první moderní českou autorku, a sice poslední slova z Babičky, jen s minimální gramatickou úpravou: Šťastný to člověk!“ – Peter Demetz

 


JIŘÍ GRUŠA (1938–2011), prozaik, básník, esejista, diplomat, politik, filozof a historik, se narodil v Pardubicích, vystudoval filozofii a historii na Univerzitě Karlově. V 60. letech spoluzakladatel prvních důsledně nemarxisticky orientovaných literárních periodik Tvář a Sešity pro mladou literaturu, jeden z prvních signatářů Charty 77. Po opakovaných výsleších a zatčení za literární činnost se nelehce rozhodne přijmout stipendium v USA. Je mu odebráno občanství a tak znemožněn návrat, usazuje se v Německu nedaleko od bonnské ambasády ČSSR, před níž chodí spolu s dalšími pravidelně demonstrovat a kde posléze usedne jako náš první velvyslanec po listopadu 1989 k nelibosti mnohých doma, ale i levice v exilu. Velvyslancem v SRN do roku 1997, v témže roce ministrem školství v Klausově vládě, 1998–2004 velvyslancem v Rakousku, 2004–2009 prezidentem Mezinárodního PEN klubu, 2005–2009 ředitelem Diplomatické akademie ve Vídni (jako první cizinec v 250-leté historii této nejstarší diplomatické školy na světě). Literárně činný bez přerušení od 60. let, od 80. let píše česky i německy. Držitel mnoha literárních cen: Cena Jiřího Koláře (1976), Cena Egona Hostovského (1978), Cena Andrea Gryphia (1996) za německou poezii, Cena Jaroslava Seiferta (2002) za českou poezii a řada dalších.

TOP