FORGOT YOUR DETAILS?

NENÍ SKLADEM

S houslemi přes pět světadílů

Vzpomínky Bohumila Smejkala a jeho přátel

249 212 15%

„Nikdy jsem toho moc nenamluvil, ale protože jsem byl poslušné dítě, bral jsem si k srdci tatínkovy průpovídky. On nás častoval různými sentencemi, které, aby jim dodal vážnosti a důležitosti, deklamoval takovým teatrálním způsobem, například: ,Modli se, jako bys měl dnes zemřít, a žij a pracuj, jako bys měl žít navěky.‘ Nebo co se té řečnosti týče, jeho oblíbené úsloví bylo: ,Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Míň mluv a víc mysli.‘ Naštěstí já jsem ani moc mluvit nemusel, protože jsem většinu života prožil na zkouškách a na pódiích s houslemi v rukou. A byly to právě housle, které mluvily za mě a o mně, a vůbec o životě a o pocitových stránkách života, o radostech a trápeních, štěstích a utrpeních, které se ale stejně slovy popsat nedají. Dokonce se říká, že tam, kde nestačí slovo, začíná hudba.“

Takto začínají vzpomínky Bohumila Smejkala (1935–2009), vynikajícího houslisty, primária Janáčkova kvarteta, uměleckého vedoucího Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů a profesora Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Vrací se v nich do svého dětství, vzpomíná na své přátele, žáky a především na život s hudbou. Kniha je doplněna vzpomínkami jeho přátel a kolegů (např. Adolfa Sýkory, Ladislava Chudíka, Miloše Štědroně a dalších). Fotografie z dětství, rodinného archivu, koncertů i z mnoha zahraničních cest doplňují vyprávění, které představuje Bohumila Smejkala, skvělého hudebníka a vzácného člověka.

Obsahuje dvě CD
Bohumil Smejkal a BROLN
Bohumil Smejkal – Housle

Není skladem


Edice: Formát: 152 stran Vydání: 1 ISBN: 978-80-87029-77-0 Rok vydání: 2010

„Nikdy jsem toho moc nenamluvil, ale protože jsem byl poslušné dítě, bral jsem si k srdci tatínkovy průpovídky. On nás častoval různými sentencemi, které, aby jim dodal vážnosti a důležitosti, deklamoval takovým teatrálním způsobem, například: ,Modli se, jako bys měl dnes zemřít, a žij a pracuj, jako bys měl žít navěky.‘ Nebo co se té řečnosti týče, jeho oblíbené úsloví bylo: ,Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Míň mluv a víc mysli.‘ Naštěstí já jsem ani moc mluvit nemusel, protože jsem většinu života prožil na zkouškách a na pódiích s houslemi v rukou. A byly to právě housle, které mluvily za mě a o mně, a vůbec o životě a o pocitových stránkách života, o radostech a trápeních, štěstích a utrpeních, které se ale stejně slovy popsat nedají. Dokonce se říká, že tam, kde nestačí slovo, začíná hudba.“

Takto začínají vzpomínky Bohumila Smejkala (1935–2009), vynikajícího houslisty, primária Janáčkova kvarteta, uměleckého vedoucího Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů a profesora Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Vrací se v nich do svého dětství, vzpomíná na své přátele, žáky a především na život s hudbou. Kniha je doplněna vzpomínkami jeho přátel a kolegů (např. Adolfa Sýkory, Ladislava Chudíka, Miloše Štědroně a dalších). Fotografie z dětství, rodinného archivu, koncertů i z mnoha zahraničních cest doplňují vyprávění, které představuje Bohumila Smejkala, skvělého hudebníka a vzácného člověka.

Obsahuje dvě CD
Bohumil Smejkal a BROLN
Bohumil Smejkal – Housle

TOP