Umění a ctnost

K teorii umělecké reprezentace

299 269 

Ctnosti jako uměřenost a pokora, velkomyslnost a odvaha, čistota a spravedlnost, víra a milosrdná láska byly už dávno vyhnány ze světa umění i z úvah o umění do exilu nepaměti; nejdřív osvícenským rozumem, pak romantickou citovostí a rozervaností a nakonec i věcnou utilitární modernou. Opakování, navyklý způsob a obyčej jsou dnes v obecném povědomí nudné a esteticky neatraktivní. A přece největší evropské umění – Giotto, Dante nebo Shakespeare – bylo výrazem i obrazem mravních a náboženských ctností, těchto „druhých přirozeností“, nabytých, ne vrozených, nerozumových, ale ne nerozumných, oněch druhů niterné dobroty lidské bytosti, jimž doba odzvonila, protože nešla jednoduše převést na algoritmus či informaci, ani nahradit vášní, citem nebo instinktem. Evropské klasické umění oslavovalo v ctnostech ona osvojitelná a nesměnitelná dobra, která dávají životu řád, umění krásu a člověku charakter.

Kniha je výzvou současným podobám filosofické estetiky a kritiky. Ukazuje svěžest a plodnost tradičních přístupů pramenících z Aristotelovy Poetiky, Etiky a Rétoriky a ze spojení teorie umění s klasickou morální filosofií a s uměním povahokresby. Pečlivě dokládá, že Dante i Shakespeare čerpali z tohoto pramene. Klade si otázku, jaké zásady sledovalo největší evropské umění, když zobrazovalo mravní krásu nebo ošklivost, proč probouzelo radost, k čemu nás umění v životě vybízí a vede a hlavně, jak můžeme jeho prostřednictvím dosáhnout vlastní katarze – očištění.

Koupit


Edice: , Formát: 16x23cm, 316 stran Vydání: 1 ISBN: 978-80-7485-015-8 Rok vydání: 2014

Ctnosti jako uměřenost a pokora, velkomyslnost a odvaha, čistota a spravedlnost, víra a milosrdná láska byly už dávno vyhnány ze světa umění i z úvah o umění do exilu nepaměti; nejdřív osvícenským rozumem, pak romantickou citovostí a rozervaností a nakonec i věcnou utilitární modernou. Opakování, navyklý způsob a obyčej jsou dnes v obecném povědomí nudné a esteticky neatraktivní. A přece největší evropské umění – Giotto, Dante nebo Shakespeare – bylo výrazem i obrazem mravních a náboženských ctností, těchto „druhých přirozeností“, nabytých, ne vrozených, nerozumových, ale ne nerozumných, oněch druhů niterné dobroty lidské bytosti, jimž doba odzvonila, protože nešla jednoduše převést na algoritmus či informaci, ani nahradit vášní, citem nebo instinktem. Evropské klasické umění oslavovalo v ctnostech ona osvojitelná a nesměnitelná dobra, která dávají životu řád, umění krásu a člověku charakter.

Kniha je výzvou současným podobám filosofické estetiky a kritiky. Ukazuje svěžest a plodnost tradičních přístupů pramenících z Aristotelovy Poetiky, Etiky a Rétoriky a ze spojení teorie umění s klasickou morální filosofií a s uměním povahokresby. Pečlivě dokládá, že Dante i Shakespeare čerpali z tohoto pramene. Klade si otázku, jaké zásady sledovalo největší evropské umění, když zobrazovalo mravní krásu nebo ošklivost, proč probouzelo radost, k čemu nás umění v životě vybízí a vede a hlavně, jak můžeme jeho prostřednictvím dosáhnout vlastní katarze – očištění.


 

Petr Osolsobě (*1962) je profesorem Masarykovy univerzity a garantem programu estetiky a evropských kulturních studií. Absolvoval studium bohemistiky a historie na brněnské univerzitě. Od 80. let působil v řadě divadel a skupin kolem bytových přednášek podzemní univerzity v Brně.

Odborně se nejdříve zaměřil na synchronní metody výzkumu; sémiotiku, strukturalismus a teorii modelování. Zároveň se zabýval interpretací a překlady existenciální filosofie. Disertaci Kierkegaardova reflexe Aristotelovy Poetiky obhájil na Univerzitě Karlově a později rozšířenou vydal jako knižní monografii Kierkegaardova estetika divadla a dramatu (2007). V Brně se habilitoval pro obor filosofie.

Dále se věnoval studiu sv. Augustina, Danta a Shakespeara a jejich filosofické interpretaci i významu pro vznik evropského vědomí. Knižní překlady publikoval z angličtiny (Eseje Samuela Becketta, Company), italštiny (Kulturní a duchovní kořeny Evropy) a z francouzštiny (Estetika svatého Augustina a její zdroje).

Již řadu let vyučuje také na divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění, kde mu byla udělena řádná profesura (2008) pro obor dramatická umění.

Připravuje biografickou edici díla Edmunda Campiona, jedné z klíčových postav alžbětinského Londýna
i rudolfinské Prahy.

Ve volném čase se odreagovává řezáním motorovou pilou kdesi na Vysočině.

 

TOP