*) povinné údaje
Životní sloh
- Číslo publikace: 309
- Vydání: 1.
- Formát: brož., 126x200, 124 stran
- ISBN: 978-80-87029-88-6
- Rok vydání: 2010
- Edice: Dějiny a teorie umění
Recenze: Brouk proti proudu
Excentrický filozof, estetik, psycholog i biolog Bohuslav Brouk zůstává pro širší čtenářskou obec „neobjeven“, přestože v posledních dvou letech vyšlo díky péči editora Viktora A. Debnára hned několik jeho textů (Zde trapno existovat, 2008; O funkcích práce a osobitosti; O pošetilosti života i smrti, 2009). Publikace přibližují Broukovo pozoruhodné dílo, patřící k intelektuálním vrcholům české umělecké avantgardy, které je však v původních vydáních obtížně dostupné či dosud vydáno nebylo.
Bohuslav Brouk (1912–1978), chlapec z dobré rodiny, syn spolumajitele sítě legendárních obchodních domů Brouk a Babka, zcela propadl kouzlu psychoanalýzy. Po seznámení se s konceptem nevědomí nemohl již pro něj svět obchodu představovat autentickou životní cestu. Jako jeden z nejmladších se přidal k surrealistické skupině kolem Karla Teigeho a svůj finanční kapitál často investoval do podpory přátel.
Spolu s architekty Karlem Honzíkem a Ladislavem Žákem se zabýval „konceptem životního slohu“. Z těchto úvah vznikl ve 40. letech dvacátého století text, který nyní poprvé vychází knižně. Brouk v něm životní sloh chápe široce jako osobité zaměření, s nímž lidé té které doby pohlíželi na svět a s nímž rovněž přistupovali k nejrůznějšímu počínání – lapidárněji řečeno „jednotící duch doby“. Brouk hovoří o „slohovém myšlení a cítění“, jde mu o nalezení „vnitřní náplně“, „osobité jednotné tendence, s níž lidé v jisté době smýšlejí a jednají a jež dodává každému jejich životnímu projevu zvláštní charakteristický výraz“.
Brouk analyzuje zrod, trvání, vývoj a zánik slohů. Na rozdíl od ostatních slohů minulosti má podle něj teprve životní sloh socialistické společnosti, jako "opravdu lidový kulturní životní sloh" jdoucí napříč společenskými vrstvami, naději na všeobecné světové rozšíření.
Ačkoli v tomto bodě přispěl k formování Broukových myšlenek již řečený „duch doby“, nelze autora podezírat z nekritického obdivu ke komunismu, o čemž svědčí i řada pozdějších studií a nakonec i vynucený odchod do emigrace v dubnu roku 1948. Bohuslav Brouk přes mnohé dobově podmíněné ideje zůstává autorem nadčasovým.
Jeho úvahy z dnešního pohledu poněkud zapadají do teorií sociálního inženýrství a racionalizujícího plánování převýchovy lidstva. Publikovaná stať je však zajímavá spíše svou podrobnou analýzou předmětu než svými vizemi budoucnosti. Hodnota Broukova díla není ve velkých světotvorných tezích, cenné a aktuální zůstanou mnohé dílčí úvahy, mimo jiné o podstatě konzumní doby, nezbytné redukci spotřeby a vztahu člověka k věcnému světu (Brouk spoluzakládal Klub pro studium spotřeby). Typický je pro něj hluboký vhled sledující předmět svého zájmu nemilosrdně racionálně téměř až k hranici absurdity a komična – neotřele, originálně, filozoficky. Brouk vždy přináší nové a odvážné názory na samozřejmě přijímanou skutečnost, detabuizuje, odkrývá skrytou stránku věcí.
Editor pro publikaci Životní sloh vybral část z většího celku dochovaného strojopisu, vypustil pro „přílišnou dobovost“ úvodní slovo a část textu věnovaného lidovému životnímu slohu. Edičně je tento zásah sporný, zvláště když Brouk vypuštěnou pasáž pokládá za důležitou.* Titul doplňuje teoretická stať estetičky Heleny Jarošové a obrazová příloha – doprovodné materiály a texty tak představují více než polovinu celé knihy.
Postupným vydáváním Broukova díla je splácen dluh autorovi hluboké reflexe, nevšedního pohledu a nekompromisní upřímnosti.
Miloš Matúšek, Respekt, 19. 7. 2010, r. XXI, č. 29, s. 59.