*) povinné údaje
Secesní chrámy na Moravě a ve Slezsku
- Číslo publikace: 139
- Vydání: 1.
- Formát: váz., 264 stran
- ISBN: 80-86598-63-2
- Rok vydání: 2004
- Edice: Dějiny a teorie umění
Tuto knihu můžete najít také ve výprodeji.
Recenze: Stavitelé chrámů na přelomu 19. a 20. století
Recenze knihy Aleše Filipa Secesní chrámy na Moravě a ve Slezsku byla publikovaná 30. 4. 2004 na serveru pro architekturu, urbanismus a design www.archinet.cz. V Brně se v poslední době začalo dařit vydávání uměnovědné literatuře. Této bohulibé činnosti se věnuje i nakladatelství Barrister & Principal, které k tomuto účelu vytvořilo speciální řadu Dějiny a teorie umění. Mezi jmény autorů dosud vydaných knih najdeme Michaela Baxandala, André Chastela, Johna Goldinga. V této hvězdné sestavě se po právu objevila i kniha Aleše Filipa Secesní chrámy na Moravě a ve Slezsku. Sakrální výtvarné umění kolem roku 1900, vydaná v březnu letošního roku.
Výtvarné umění spojené se sakrálním prostředím mělo v období secese poprvé v historii podobné problémy jako má sakrální tvorba i v dnešní době. Pluralizace náboženského života v průběhu druhé poloviny 19. století vedla ke změně přístupu církve (církví) k veřejnosti a v souvislosti s tím také k umění. Oproti dřívějším dobám, kdy bylo umění chápané jako jeden z hlavních momentů vyjádření náboženského prožitku a pro církve vznikala vysoce kvalitní díla udávající směr vývoje umění, se církve v druhé polovině 19. století začaly uchylovat spíše k střední vlně umění, jakémusi soudobému "pop-artu", který oslovoval masy mnohem přímějším způsobem.
Reakcí na tuto skutečnost se stala obrodná vlna, která v církevní sféře nastala na samotném konci 19. století a souvisela s celospolečeským vývojem, s požadavkem na znovuobnovení kvalitní svébytné a originální tvorby, jehož výsledkem byl nástup secese. Oproti vývoji v profánní oblasti umělecké tvorby, kde byly nové přístupy přijímány velmi pružně, reagovalo církevní prostředí pozvolněji.
Právě popsání procesu hledání inovací v oblasti tradicemi vázaného prostředí církevního umění je jedním z důležitých přínosů této knihy. Aleš Filip se nezaměřil pouze na výčet církevních staveb, které by skutečně bylo možné "označit nálepkou" secesní. V první části knihy hodnotí celou škálu realizací, které vznikly v té době. Hledá především společenské souvislosti provázející genezi jednotlivých projektů. Upozorňuje na niterný vztah církevního prostředí s tradicemi a historií, jako ztělesnění posvátna, který byl jedním z hlavních důvodů přetrvávání historizujícího výtvarného slovníku i v dílech patřících mezi skupinu, řekněme, nejprogresivnějších. Secesní směr v sakrálním umění proto stojí v odlišném světle, než je tomu u umění profánního. Jestliže secesi můžeme chápat jako první moderní směr, pak způsob jakým uchopilo secesi eklektické církevní prostředí se může jevit spíše jako dovršení vývojové řady historických stylů. Na základě velmi podrobného studia pramenů odhaluje autor řadu dalších faktů souvisejících s konkrétními realizacemi. Vedle vlivu jednotlivých církevních činitelů popisuje i působení osobností z necírkevního prostředí, především mecenášů jako kníže Jan II. z Lichtenštejna nebo významných postav jako byl Karel Dostál Lutinov.
Druhá část knihy představuje formou katalogových hesel již vybraná "secesní" díla. Každé katalogové heslo je nejen vyčerpávajícím výčtem faktů a událostí provázejících vznik příslušného díla, ale shrnuje i jeho osudy až do současné doby. Čtenář zde najde rozbor historický, výtvarný, často i urbanistický.
Hlavní náplní obsahu je především architektura. Sledované realizace vznikaly pod taktovkami, respektive podle plánů, velmi významných architektů (Leopold Bauer, Josef Maria Olbrich, Otto Kuhlmann, Hubert Gessner, Karl Weinbrenner, Josef Fanta, Jan Kotěra ad.). Nejsilnější skupinu tvoří žáci Otto Wagnera, kteří se vraceli na rodnou Moravu, kde získávali zajímavé stavební možnosti, mezi kterými se příležitostně objevovala i úloha sakrální stavby. Zajímavé je pozorování, jakým způsobem se tito tvůrci vyrovnávali s příkladem Wagnerova kostela Am Steinhof z let 1902-1907, který se stal nejsledovanější církevní realizací své doby a její koncept byl tak výrazný, že nemohl zůstat u ostatních tvůrců, potažmo Wagnerových žáků, bez odezvy. Pozoruhodný je v tomto směru autorův komentář k sakrálním stavbám Huberta Gessnera v komplexu psychiatrické léčebny v Kroměříži. Wagnerův vliv je čitelný i z dalších staveb: kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Brně na Křenové ulici od Wagnerova žáka Franze Holika. Pozoruhodnou realizací je i kostel svatého Martina v Tošovicích u Nového Jičína postaveného podle návrhu Leopolda Bauera, který sice studoval v ateliéru Otto Wagnera, ale v době, kdy vytvořil tento kostel se s Wagnerem již názorově rozcházel.
Obsah knihy však není jednostranně zaměřený na popis architektury. Stejně jako doba přelomu století považovala každou stavební úlohu za jednotný celek tvořený architekturou, sochařskou i malířskou výzdobou, chápe ji tak i autor knihy a objasňuje nám, za jakých okolností se ta která díla určitých autorů setkala na společném místě. Celá jedna kapitola je například věnovaná sakrálnímu umění Františka Bílka.
Po obsahové stránce se kniha vyznačuje velmi vysokou úrovní zpracování. Bohužel se totéž nedá říci o její technické stránce. Důstojné téma by si zasloužilo důstojnější zpracování grafického řešení a strukturování textu. To je bohužel velmi unylé a mohlo by myslích případných zájemců vyvolávat pocity suchopárné publikace určené výhradně pro úzkou skupinku otrlých vědeckých pracovníků tzv. kunsthistoriků. Text teče v jedné linii jednoho fontu písma, které přeruší tu a tam pouze nadpisy provedené nelogicky najednou v bezpatkovém písmu (stejně jako popisky obrázků). Stejně tak za sebou plynou texty katalogových hesel, kde je však potřeba zdůraznění struktury textu ještě větší, než u hlavní stati. Promyšlená nebyla ani práce s obrázky. Chaoticky se střídají různé formáty. Rozkolísaná je i barevnost. Vskutku vrcholným počinem je pak umístění obrazové přílohy k textu první části doprostřed textu prvního katalogového hesla.
Aleš Filip se tématu umění kolem roku 1900 věnuje systematicky již několik let a tato kniha je jedním z dalších významných přínosů pro poznání složitého období umění kolem přelomu 19. a 20. století. Dokládá velmi přesvědčivě vysokou kvalitu tvorby, která v této době vznikala na Moravě. Jména autorů sledovaných realizací řadíme mezi nejvýznamnější soudobé tvůrce na našem území a to jak v rámci naší země, tak i v nadnárodním měřítku. Publikaci doporučuji k přečtení jak kunsthistorikům, tak architektům, zájemcům o sakrální kulturu i dalším.
Martina Straková, archinet.cz, 30. 4. 2004