Sonny Boy
- Číslo publikace: 311
- Vydání: 1.
- Formát: brož., 125x195, 224 stran
- Překlad: Pavla Marková
- ISBN: 978-80-87029-91-6
- Rok vydání: 2010
- Edice: Beletrie, poezie
Recenze: Dítě slunce
Kdo může být dítětem slunce ve válkou zmítané Evropě čtyřicátých let dvacátého století? Příběh malého chlapce a jeho „podivných“ rodičů vypráví novinářka a spisovatelka Annejet van der Zijlová ve své knize Sonny boy.
Záře versus chlad a tma – to je základní paradox vyprávění knihy Sonny Boy. Záře slunce, vřelosti nepodmiňované lásky v kontrastu s chladem Holandska, přežívajících buržoazních hodnot 19. století a druhé světové války. Annejet van der Zijlová je novinářka, která se ve svých knihách zaobírá většinou rekonstrukcí významných osobností, ale v románu Sonny Boy, uveřejněném poprvé v roce 2004, vytvořila biografii úplně neznámých, zapomenutých lidí.
PLÁŽOVÁ LOVESTORY
Podle přebalu vypadá knížka jako ideální čtení na pláž. Když ji otevřete, najdete černobílé fotografie usmívajících se žen, mužů a dětí na písku, u vody, zachycené okamžiky štěstí, prosperity. Jenže ten příběh tak nekonfliktní a prozářený sluncem není, i když je s mořem a pobřežím hluboce spojený. Zobrazuje plážovou lásku v trochu temnějších – realistických – odstínech.
Zprvu se vyprávění odvíjí ve dvou na sobě nezávislých liniích. Jedna zobrazuje život Riky, mladé holandské ženy: od jejího dětství v solidní měšťanské rodině, přes romantickou svatbu, zprvu veselý a pak stále osamělejší život s váženým hrázným inženýrem, narození čtyř dětí, rozvod, až po podzimní dny roku 1928, kdy se ve svých sedmatřiceti letech pokouší postavit na vlastní nohy v malém bytě v Azalkové ulici v Haagu. Druhá linie sleduje dětství, rodinné a kulturní zázemí Waldemara Nodse, narozeného v Surinamu, holandské kolonii, o sedmnáct let později než Rika v Holandsku. Ve věku devatenácti let opustil tropický ráj svého dětství, vydal se do Evropy hledat štěstí a náhodou zakotvil v Azalkové ulici, v pokoji, který, aby se uživila, pronajímala Rika. Mladičký student černé pleti a matka čtyř dětí z holandské katolické rodiny se zamilovali a v roce 1931 se jim narodil čokoládový Walda, malý „Sonny Boy“, jak mu říkala matka podle tehdejšího módního šlágru.
HAPPY END V SLZÁCH
Navzdory věkovému a kulturnímu rozdílu, navzdory tradovaným klišé, že černí muži jsou nevěrní a Waldemar Riku brzy opustí, navzdory tomu, že předchozí manžel Riky ji připravil o možnost vídat se se svými dětmi, že se Riky její rodina zřekla, Rika s Waldemarem spolu vydrželi až do konce. Vyhrabali se z bídných poměrů a do svého domu vlídně přijímali mnoho těch, co přijeli jen na prázdniny, stejně jako za války těch, co se museli skrývat. Za to i zaplatili. Co je svedlo dohromady? Co zapříčinilo, že jejich láska vydržela?
Annejet van der Zijlová podrobně popisuje řadu okolností jejich života. Skládá mozaiku historických, sociálních, kulturních, ale i osobních daností obou protagonistů, aby mohla s co největší přesností a citlivostí postihnout, v čem tkvěla podstata jejich vztahu, která je tak pevně spojovala navzdory složitým okolnostem. Zároveň ale i na konkrétním a nevyfabulovaném příběhu podává obraz doby, morálky, Evropy – i s jejími přistěhovalci, lidmi na okraji – citlivě, bystře a jednoduše. Nic víc Annejet van der Zijlová dělat nemusí, protože vyprávěný příběh se rodí z dramatických podmínek, a nic víc ani nedělá. Jen nechá příběh volně plynout se všemi jeho souvislostmi. Vyprávění o Rice a Waldemarovi by mohlo sklouznout k melodramatu, ale to se naštěstí nikdy v knížce nestane. Vyprávění spíš navozuje pocit, jako když si prohlížíte staré album a pomalu z něj vystupují příběhy se stále větší komplexností, anebo pocit, kdy se slunce na sklonku léta odráží ve vlnách a vy každičkou buňkou svého těla cítíte, že něco odchází.
Sonny Boy, malý čokoládový hrdina, o jehož charakteru ani osudu v dospělosti se nic nedozvíme, je jako naděje. Nosí v sobě slunce ze země svého otce, teplo z neskutečné vřelosti své matky, která ho ale nemohla dovést až do dospělosti. Ve svém jménu nese záři a teplo, i když prochází ledovou krajinou války a života bez rodičů. Sonny Boy. Zdalipak má v sobě tolik života a radosti jako jeho matka?
Annejet van der Zijlová: Sonny Boy
Překlad: Pavla Marková
Barrister & Principal 2010
Tereza Varčeková, Nový prostor, září 2010