*) povinné údaje
Krátké dějiny novověké filosofie
Od Descarta k Wittgensteinovi
- Číslo publikace: 168
- Vydání: 2.
- Formát: brož., A5, 340 stran
- Překlad: Jiří Ogrocký
- ISBN: 80-85947-93-5
- Rok vydání: 2005
- Edice: Filozofie, náboženství
Tuto knihu můžete najít také ve výprodeji.
Recenze: Roger Scruton: Krátké dějiny novověké filosofie
Známý konzervativní britský politik, absolvent Jesus College v Cambridge a hostující profesor na londýnské univerzitě na 300 stranách seznamuje čtenáře s novověkou filozofií. Nejde však o klasické kompendium, které po uvedení životopisu filozofa seznámí s publikovanými pracemi, ale autor se snaží vyložit koncepci filozofického myšlení ve vztahu k prostředí, a dokonce ukazuje, jak na každého z popsaných filozofů navazují mnozí pozdější myslitelé.
Z historických postav moderních filozofů jmenuje nejprve Descarta, skončí u Wittgensteina. Epochu novodobé filozofie rozčlenil do pěti úseků: racionalismus (kartesiánská revoluce), empirismus, Kant a idealismus, politická proměna (Hegel, Marx), současná filozofie. Pro dnešního čtenáře není bez zajímavosti autorovo tvrzení, kdy říká, že povahu filozofie můžeme pochopit pomocí dvou odlišností: vůči vědě na jedné straně a vůči teologii na straně druhé. Hovoří-li o filozofii, pak pro něj filozofie tvoří soubor disciplin, jako jsou metafyzika, logika, epistemologie, etika, estetika, politická filozofie. Podstatným rysem filozofického myšlení je pravda jako cíl. Avšak současná literatura nezná tento cíl. Pak to znamená, že jak filozofie, tak věda se nemá k čemu vyvíjet. Zde vidí Scruton kořeny současné krize filozofie. V úvodních kapitolách upozorňuje na trauma moderní filozofie, která zásadně začíná od Descartese. Filozofie však začíná od Platona a Aristotela. Oba dva odkázali světu argumenty a pojmy nejvyšší intelektuální a dramatické síly. Také i náboženství, judaismus, křesťanství a islám se pokusilo přisvojit si tyto autory. Připomíná též alexandrijskou školu, Boethia a první ekumenické koncily, které k dogmatické formulaci používají platónské terminologie. Tvrdí též, že nelze přehlédnout vznik filozofického hnutí, které známe pod pojmem scholastika, jehož největší osobností byl Tomáš Akvinský. Učitelem Tomáše Akvinského byl v každém ohledu Aristoteles. V oblasti etiky poskytl Akvinský pozdějším filozofům koncept, bez kterého je studium etiky neplodné nebo nerealizovatelné. Nakladatelský čin známého brněnského vydavatele považuji za opravdu podnětný. Kniha vyšla za podpory nadace Open Society Fund a nadace Český literární fond v překladu Jiřího Ogrockého.
Dominik Duka OP, Salve 4/99, Recenze