*) povinné údaje
Éra nevinnosti
Česká politika 1989–1997
- Číslo publikace: 316
- Vydání: 1.
- Formát: váz., 380 stran
- ISBN: 978-80-87029-98-5
- Rok vydání: 2010
- Edice: Politika, Evropská unie
Recenze: Prvních 8 let svobody
Doporučení k četbě knihy Éra nevinnosti, autor Lubomír Kopeček, vydal Barrister & Principal roku 2010. Právě jsem dočetl tento první pokus o dějiny přechodu od komunismu ke kapitalismu v Čechách, 1989 - 1997. Recenze, které jsem zahlédl na webu, jsou většinou trefné, často opakují i můj hlavní dojem - “Ano, tak si to přesně pamatuju!” - tak se omezím jen na pět soukromých poznámek.
(1)
Kniha má důležitý prolog, kde na 13 stránkách výstižně popisuje, jak jsme tu žili před převratem. Velmi užitečné pro cizince, nezbytné pro mladší tuzemce, nebo nás starší zapomětlivé!
(2)
I pro mne, který celou popisovanou dobu intenzivně sledoval i prožíval, kniha obsahuje zajímavé novinky. Třeba, že Havel dvakrát neúspěšně zkoušel prosadit většinový volební systém; škoda, že mu to Rychetský s Jičínským zatrhli. Nebo, že dodnes aktuální miliardový průšvih okolo bank IPB-Nomura-ČSOB začal dodnes nevysvětlenou ztrátou majority státu v IPB v roce 1993. Došlo k tomu ve Fondu národního majetku, kterému šéfoval sympatický, koktavý Tomáš Ježek. Nemyslím, že on by z toho měl nějaký zisk, ale trauma určitě. Jde nejspíš o největší krádež za celou historii státu (stovky miliard). Jeho pozdější ublížené reakce mi tak začínají dávat smysl.
(3)
Kniha razantně zhoršila mé hodnocení pozdějšího prezidentování Václava Havla. To, co jsem jenom tušil (nebo přehlížel, protože jsem ho měl rád) podepřela několika fakty. Například jsem zapomněl, jak obsahem nefér vůči Klausovi byl takzvaný Rudolfinský projev. A úplně jsem tehdy přehlédl, že to navíc bylo typické “kopání do padlého velikána”. Klausovi se v té době rozpadla vláda i strana. Fotka z knihy, zachycující okamžik, kdy Havel své dílko dokončil, je krásná nejen řečí těla, ale i asistujícími herci - Pithartem a Zemanem.
(4)
Václav Klaus byl pro mne od prvních dnů převratu hlavní postavou. Byl jediným, o kom jsem předem věděl, že je vzdělaný, inteligentní a s evidentní autoritou nejen mezi ekonomy. Nepřekvapilo mě tak, že si během několika měsíců dokázal získat podporu většiny národa. Jenomže současně ve spoustě lidí i z mého okolí budí trvale a nepochopitelně až agresivní nenávist. Nijak jsem se tedy nechlubil svým soukromým závěrem, že přes masivní mediální adoraci Václava Havla, to byl především vliv Václava Klause, který způsobil, že po dvaceti letech od převratu už žijeme zase v normální evropské zemi, s normálními politiky, normálními starostmi a se svými sousedy máme historicky nejlepší vztahy. Kniha naštěstí na evidentních datech ukazuje, že v rozhodujích letech nového režimu se stát utvářel spíš Klausovsky racionálně než Havlovsky chaoticky. A to autor taktně pominul i známé Havlovy nápady na rozpuštění NATO, nebo na “demokracii” bez politických stran.
(5)
Moc jsem toho nevěděl ani o roli prvního popřevratového premiéra Mariána Čalfy, mladšího, šilhavého komunisty ze Slovenska. Vždy mi bylo trochu divné, s jakou úctou o něm hovoří prakticky všichni převratoví politici. Kniha tvrdí, že to především on přesvědčil starý komunistický “parlament”, aby novým prezidentem zvolil vlastně neznámého Václava Havla. To byl jeden ze zázraků převratu hned ve dvou směrech. Přispěl ke hladkému předání moci a vyhnuli jsme se slepé uličce s Dubčekem na Hradě.
Ano, byla to pozoruhodná doba a je skvělé, že k ní máme kvalitní dokument, který můžu s radostí doporučit.
certik.bigbloger.lidovky.cz
Jiří Čertík, bigbloger.lidovky.cz, 3. 1. 2011