Mohlo by vás zajímat

Hrdinové

Poslední Habsburkové

Původní cena: 235 Kč

Cena: 235 Kč

*) povinné údaje

(skladem)

Jiří Gruša

Beneš jako Rakušan

• Číslo publikace: 331
• Vydání: 1.
• Formát: brož., 152 stran
• Překlad: Jiří Gruša a Mojmír Jeřábek
• ISBN: 978-80-87474-12-9
• Rok vydání: 2011
• Edice: Historie, osobnosti, vzpomínky

 

Recenze: Grušův Beneš

Osud Edvarda Beneše v sobě skrývá ne­bývalou přitažlivost, odráží se v něm to­tiž příběh našich novodobých dějin se všemi rozpory. Byl velikánem i tragickou postavou, jiný v mládí, jiný v době vzniku republiky i v době budování demokracie, za války či po ní. Osobnost v poznám­kách T. G. Masaryka, troska v pamětech Václava Černého, zrádce sám sebe ve vzpomínkách Prokopa Drtiny, chybující v analýze Ferdinanda Peroutky. Nyní do debaty o jeho dějinné roli přispívá spi­sovatel a diplomat Jiří Gruša (1938) svou čerstvou esejistíckou knihou Beneš jako Rakušan.

Grušova interpretace Beneše není ni­jak převratná, přesto je jeho kniha vý­znamná. Jsou totiž autoři a autority, u nichž člověka zajímá názor i na po­časí, a Jiří Gruša má renomé jako málo­který spisovatel. Nejen kvůli své spisovatelské bravuře, erudici a humoru, ale také proto, že byl významným diploma­tem literárním (prezidentem meziná­rodního centra PEN klubu) i politickým (velvyslancem v Německu a Rakousku). Pakliže taková osobnost uchopí do pera jinou osobnost, snad to ani nemůže do­padnout nezajímavě.

V první třetině knihy jsme vedení srov­náváním životopisu Beneše a Hitlera, kde autor vidí jisté paralely - například osa­mělost a asexualitu. Jiří Gruša si tu hraje především s českým jazykem, užívá si svého pověstného literárního umu, a kde si jiní rýsují přímky, on tvaruje kudrlinky. Občas se ovšem v jejich ornamentech ztrácí podstata sdělení.

S tím, jak se kniha posouvá v čase, však okras ubývá, text se zpevňuje a stává se podstatnějším. Jazyková vytříbenost se tu propojuje s precizním pojmenováním věcí, když Jiří Gruša například píše: „Na prezidenta čeká slavnostní tribuna na Staroměstském náměstí, adrese poprav a oprav.“ Nebo když popisuje Beneše po-mnichovského: „Ale konflikty face to face - rozpory tváří v tvář - nebyly jeho obor. Chtěl všechno jako záznam. Proto nebyli vinni jen Chamberlain a Daladier, ale i de­mokracie, a to navzdory tvrzení, že jejím principům zůstává věrný.“

Grušův Edvard Beneš je technokrat, který osudově přecenil své síly. Polovinu jeho úspěchu tvořil Masaryk, a když ten zemřel, zůstalo prázdno. Ve chvíli, kdy v Benešových očích selhala demokracie, chtěl ji nahradit sám sebou. Důsledky toho neseme dodnes. Grušova kniha po­těší nejen zájemce o historii, ale také ty, kteří si chtějí přečíst vrcholnou esejistiku.

ERIK TABERY, RESPEKT XXII, 21

« Anotace knihy