*) povinné údaje
Světlo světa. Papež, církev a znamení doby
Rozhovor s Peterem Seewaldem
- Číslo publikace: 332
- Vydání: 1.
- Formát: váz., 208 stran
- Překlad: Daniela Blahutková
- ISBN: 978-80-87474-14-3
- Rok vydání: 2011
- Edice: Filozofie, náboženství
Recenze: Chodí papež doma ve svetru?
Knižní rozhovor se Svatým otcem je žánr nový, nezavedený. Nikdo z mužů, kteří kdy stáli v čele římskokatolické církve, dosud žádnému novináři či spisovateli neposkytl interview. A pokud snad ano, nebylo zveřejněno. Až nyní se to nepsané tabu prolomilo. Dílo s poněkud dlouhým názvem „Benedikt XVI./ Světlo světa/ Papež, církev a znamení doby/ Rozhovor s Peterem Seewaldem“ přeložila z německého originálu do češtiny Daniela Blahutková, o vydání se postaralo brněnské nakladatelství Barrister & Principal.
Kdo je papež, samozřejmě víme (a ovšem trochu nevíme, což trvá i po přečtení této knihy), publicistu Seewalda (nar. 1954) spíše neznáme - je o generaci mladší než jeho protějšek, „pracoval jako redaktor pro německé týdeníky Der Spiegel a Stern a pro magazín deníku Süddeutsche Zeitung“, od roku 1993 je „na volné noze“, pořídil již dva knižní rozhovory s Josephem Ratzingerem (oba vyšly v českém překladu) a ještě lecjaké další práce. Když tedy loni v létě („poslední týden v červenci, od pondělka do soboty, hodinu denně“, to je čas překvapivě krátký) pracovali na interview, šlo o setkání lidí, kteří se dobře znají a důvěřují si. Proto se nechce věřit, že se Seewalda nějací blíže nespecifikovaní lidé ptali, jaké to je, „když člověk najednou sedí přímo naproti němu“. Nebylo to přece „najednou“.
Rozmluva s papežem byla vedena s jasnou představou (z obou stran?), jakou bude mít strukturu, jaké otázky padnou, o jakých tématech je nutné mluvit. Seewald nakonec vše uspořádal do tří oddílů (Znamení doby, Pontifikát, Kam kráčíme?), každý z nich má šest kapitol (třeba Skandál zneužívání, Ekumena a dialog s islámem či Jak se daří obnova?). Klade otázky osobní, docela důvěrné, třeba tuto: „Papeže vždy vídáme v bílém oděvu. Neoblékne si někdy místo sutany třeba svetr?“ Papež odpoví, že nikoli. Na barvu, eventuálně vzorek pyžama se však Seewald už neptá, i když ho papežovo soukromí dost zajímá (či si myslí, že by mohlo zajímat čtenáře): „Mimochodem, používáte rotoped, který vám dodal váš dřívější osobní lékař dr. Buzzonetti?“ „Ne, k tomu se vůbec nedostanu - a Bohu díky to teď ani nepotřebuji.“ „Papež je tedy jako Churchill: no sports!“ „Ano!“ A co dělá papež „po práci“? „Ale je tu také společné stolování Papežské rodiny, kam patří čtyři sestry ze společenství Memores Domini a obě sekretářky; to jsou chvíle uvolnění a odpočinku.“ „Díváte se spolu na televizi?“ „Zprávy sleduji se sekretářkami, ale všichni společně si občas pustíme DVD.“ „Jaké filmy máte rád?“ Atd. A na jiném místě pro jistotu ještě jednou: „Sleduje papež denně zprávy?“ „To také, samozřejmě.“
Seewald je dobře připraven, často by mohl za papeže odpovědět sám, repliku v podstatě nabídne: „Papež nemá ani peněženku, natož konto. Je to tak?“ „Je to pravda, ano.“ Od takového povídání, řekněme „časopiseckého“, dospívá tazatel k zásadním, klíčovým, inu, kardinálním otázkám dnešního světa: tu papež nemluví za sebe, za německého vzdělance, emeritního univerzitního profesora teologie, nýbrž za svůj úřad, za papežský stolec, za Vatikán. A hovoří klidně a otevřeně o čemkoli, jistěže hlavně o víře a jejím prožívání, ale také o sexualitě („Dnes je třeba vědět, že musíme znovu nalézt pravý křesťanský postoj, jaký mělo prvokřesťanství a velké okamžiky křesťanství: radost a přitakání tělu, sexualitě - ovšem jako dar, k němuž vždy patří disciplína a odpovědnost.“) i antikoncepci, o pedofilii i islámu, o Číně..., zkrátka o realitě dnešního světa, která na tohoto starého muže doléhá možná více, než si myslíme.
Papeže baví - tak jako bavila v podobně vysokém věku například T. G. Masaryka, díky Čapkovým Hovorům v pěkné literární poloze zachycená - intelektuální debata, pokud dostává dobré otázky. Když se Seewald zeptá výjimečně hloupě, papež odpoví na půl úst a patrně i gestem dá najevo, že tudy hovor vést nechce: „Máte strach z atentátu?“ „Ne.“
Knižních interview u nás existují vagony. Toto interview je výjimečné. Možná to mělo být řečeno hned na začátku: silná, podnětná četba, neboť skoro všechny odpovědi vyvolávají další, už nepoložené otázky.
Jaromír Slomek, Týden.CZ, 21. 5. 2011