*) povinné údaje
Beneš jako Rakušan
- Číslo publikace: 331
- Vydání: 1.
- Formát: brož., 152 stran
- Překlad: Jiří Gruša a Mojmír Jeřábek
- ISBN: 978-80-87474-12-9
- Rok vydání: 2011
- Edice: Historie, osobnosti, vzpomínky
Recenze: Ad personam Edvardi
Ad personam Edvardi
Knížka krásná, útlá, a přitom zralá jako víno. Je plodem posledního vze¬pětí autora podobně jako RádlovaÚtěcha z filosofie. Už od jejího objeve¬ní na knihkupeckých pultech ji lze po-važovat za klasiku, jakkoli je její žánr neobvyklý a titul dráždivý. „Beneš jako Rakušan“ (Barrister & Principal 2011), tak nazval Jiří Gruša své dílko o prvním československém ministru zahraničí a druhém prezidentovi.
Ad personam Edvardi
Knížka krásná, útlá, a přitom zralá jako víno. Je plodem posledního vze¬pětí autora podobně jako RádlovaÚtěcha z filosofie. Už od jejího objeve¬ní na knihkupeckých pultech ji lze po-važovat za klasiku, jakkoli je její žánr neobvyklý a titul dráždivý. „Beneš jako Rakušan“ (Barrister & Principal 2011), tak nazval Jiří Gruša své dílko o prvním československém ministru zahraničí a druhém prezidentovi.
Vztah Edvarda Beneše k mnohoná-rodnostnímu Rakousku-Uhersku totiž pokládá Gruša za předobraz jeho vzta¬hu k Československu, zemi mezi válkami s nejpestřejším etnickým složením v Ev¬ropě. Jako hodlal tento český politik zprvu Rakousko zachránit a později se rozho¬dl je zničit, připravil stejný osud bezdě¬ky i Československu. Chtěl ho odrakouštět, a divil se, že mizí, píše Gruša, když kritic¬ky rozebírá jeho vztah k českým i říšským Němcům: Statečnost nebyla jeho obor po Mnichovu tváří v tvář přesile, Milost ne¬byla jeho obor po válce při odsunu pora¬žených. Zajímavě Gruša popisuje, třeba jak národně socialistická idea obou sou¬peřů a sousedů, tj. Beneše i Hitlera, vy¬rostla z podobné půdy. I když autor není k Benešovi jen stále kritický – ocenil ze¬jména jeho zásluhu na včlenění Podkar¬patské Rusi do ČSR a z Londýna řízený atentát na Heydricha nazval mistrovským kouskem – takových výkonů byl ale po¬dle něj Beneš schopen jen tehdy, šéfoval¬-li mu buď Masaryk, nebo Churchill. Když stál sám (1935–1938, 1945–1948), dove-dl svou zemi pokaždé k tragédii, jakko¬li vždy osnoval jeden záchranný plán za druhým.
Co tento svazeček činí rovněž hodnot¬ným, je způsob, jak se v něm snoubí au¬torovy znalosti novodobé české historie s jeho beletrizujícím stylem. O Benešově pomnichovském traumatu jakoby mimo-děk utrousí: Prezident nemá přátele. Zkoušíto tedy s krmením netvora. Když se po vál¬ce vrací do Prahy, na prezidenta čeká slav¬nostní tribuna na Staroměstském náměstí, adrese poprav a oprav. V tu chvíli však už, vázán smlouvou se Sovětským svazem, není zcela svobodný a „nemůže chtít své chtění“. To, z čeho Beneš chtěl těžit i ve vzta¬hu k Rusům, neboli český industriální um,nový spojenec nectí. Zajímají ho surovinya surovosti. A na konci arci nechybí auto¬rovo lakonické zhodnocení Benešových zásluh: Jestliže se zasloužil o stát, neuměl ho ustát.
mtz
Perspektivy příloha KT4/24.-30. ledna 2012