„Autor je Žid, věřící v Ježíše Krista. Přesto zůstává nepokřtěným Židem. Pro toto své počínání může uvést více důvodů. První důvod: autor věří, že pokud by Izrael jako národ a náboženství zmizel ze světa, přestal by existovat konkrétní svědek biblického zjevení, a tím by základ zvěstování poklesl na úroveň pouhého mýtu, podobného mýtu o řeckých nebo germánských bozích. Druhý důvod: Izrael prožívá chvíle nejtěžšího pronásledování. Autorovi je proti mysli opouštět tento zástup pronásledovaných. Třetí důvod: církev, která si říká ,nový Izrael‘, nebyla v minulosti a přítomnosti vůči starému Izraeli, jeho obdarování a jeho poslání, zcela spravedlivá. Dokud ještě existují antisemitští křesťané, bude pokřtěný Žid ne zcela radostným a poněkud dotěrným zjevem. Množí se však nadějné náznaky, že se konečně počíná objevovat na obou stranách hlubší porozumění tomu tajemství, které se vznáší mezi starým a novým Izraelem.“

Výbor z díla básníka Karla Kapouna (1902–1963). Kniha obsahuje nejen básně, ale i dobové fotografie, výstřižky z novin, kresby, plakáty, dopisy, a jiné dochované materiály.

Vila Tugendhat, kterou navrhl a postavil v Brně světově proslulý architekt Ludwig Mies van der Rohe v letech 1928 až 1930, patří k nejdůležitějším stavbám evropské moderny. V roce 2001 ji UNESCO vyhlásilo součástí světového kulturního dědictví. Zvláštní kouzlo této monografie spočívá v prvním zveřejnění mnoha fotografií z archivu rodiny Tugendhatovy. Tyto snímky ukazují obydlený dům a spojení architektury s přírodou, jak je geniální architekt zamýšlel, z nezvyklého pohledu. Tím dalším, co činí tuto publikaci vpravdě unikátní, jsou experimentální umělecké barevné fotografie domu i rodiny, pocházející z 30. let, jejichž zachování lze považovat za senzaci. Jejich autorem je stavitel vily a průkopník této techniky Fritz Tugendhat.

Kniha obsahuje CD se snímky z rodinného archivu, které nebyly nikdy zveřejněny, další doplňující fotografie a dokumentaci vědeckého konzervátorského průzkumu.

Alice má s Alenkou mnoho společného, obě jsou dcery básníků, obě sály mateřské mléko poezie od narození. Proto se není čemu divit: Alice je stejně jako Alenka kouzlící, okouzlená a divutvorná. Kdo jiný než Alenka/Alice by mohl uvidět labutě plující ve vlnách parket otevřenými dveřmi do obýváku, ryby proplouvající pod jezdícími schody v Tescu, kočku pozorující v zrcadle okna svůj odraz za ním, hejno bílých hus na dlažbě velkoměsta i letku ptáků rozesetých po obloze jako hvězdy, opuštěného bělouše na pláni obrýlené lidské tváře, schody vedoucí ke slunci a průchody ústící do jiných světů? Alice je vidí a nám dopřává tu rozkoš je spatřit spolu s ní.

Jak souvisel vznik Malevičovy abstraktní malby s bolševickou revolucí? V čem měla jeho ideologie suprematismu překonat komunismus? Proč George Grosz, německý kulturní bolševik č. 1., usiloval o komunistický převrat v Německu po první světové válce? Byli němečtí dadaisté pravověrnými komunisty? Proč Picasso vstoupil do Komunistické strany Francie a jak to napomohlo jeho závratné kariéře? Jaká byla jeho role v úsilí o bolševizaci poválečné Francie a proč se stal „užitečným idiotem“ Mírového hnutí řízeného Moskvou?

Kniha významného českého prozaika vycházející z osobních vzpomínek na bolestivé události českých dějin: „Tři škaredé středy zasáhly do života starší generace – i do mého života – způsobem krutým, poznamenaly nás, ve dvacátém století nás okradly o velkou část mládí a většinu z nás o čtyři desetiletí, v nichž jsme nemohli o sobě rozhodovat sami: 15. března 1939, 25. února 1948 a 21. srpna 1968

Josef Suchý (1923–2003) bývá označován za básníka domova a smíru, za autora básní hlubokého křesťansko-humanistického étosu, poezie tiché tonality, opravdovosti a čistoty. Těžiště jeho tvorby spočívá ve výrazově úsporné a metaforicky neokázalé meditativní lyrice, pevně spjaté s hlubokou zakotveností v rodném kraji Vysočiny. Ve svých verších se obrací k základním životním hodnotám, které nalézá v přírodě, v rodině, mezi blízkými lidmi, uprostřed všednodennosti.