Olga Jeřábková

Zobrazeny 2 výsledky

  • NENÍ SKLADEM

    Přijdu za poledne. Miloš

    Můj život s hudbou a lidmi kolem ní

    Miloš Štědroň – hudební skladatel, muzikolog a pedagog o dětství, hudbě, literatuře, divadle, univerzitě, ale i o Brně

    Miloš Štědroň je fenomén. To vědí v Brně všichni, kdo se s ním někdy setkali, pracovali s ním, učili se od něho, poslouchali jeho hudbu nebo s ním jen seděli u kávy nebo u něčeho ostřejšího nejlépe v kavárně U Kolbaby.
    Miloš je gejzír, který vás v mžiku zahltí informacemi, nápady, vtipy a historkami. Jeho promluvy jsou zásadně asociativní: začne většinou u hudby, přes Divadlo na provázku se dostane k hercům a herečkám, od nich k zemím, kde s divadlem hrál, ale také studoval a tak dál a tak dál. Uchváceně posloucháte, smějete se, divíte, dávno jste zapomněli, proč jste se vlastně s panem profesorem sešli, ale on už platí, utíká, mizí v dáli. Zachytit cíp jeho kabátu je stejně těžké, jako zachytit jeho mnohotvárnou osobnost. Tato kniha, vydaná k jeho 70. narozeninám, se o to pro jistotu ani nepokouší. Byl by to úkol nadlidský. První část knihy tvoří vzpomínky Miloše Štědroně na dětství a rodinné zázemí, které ho ovlivnilo, na studentská léta na brněnské univerzitě a především na jeho setkání s významnými hudebními osobnostmi – skladateli, muzikanty, ale také divadelními režiséry, herci a výtvarníky. Mnohá z těchto jmen se objevují i v druhé části knihy, která nabízí texty jeho přátel, spolupracovníků, muzikantů, skladatelů. Najdeme zde taková jména, jako je Milan Kundera, Milan Uhde, Iva Bittová, Dáša Bláhová … a další. Knihu provázejí fotografie a dokumenty dávno zapomenuté, ba mnohdy již považované za ztracené.

    265.0 225.3 
  • NENÍ SKLADEM

    S houslemi přes pět světadílů

    Vzpomínky Bohumila Smejkala a jeho přátel

    „Nikdy jsem toho moc nenamluvil, ale protože jsem byl poslušné dítě, bral jsem si k srdci tatínkovy průpovídky. On nás častoval různými sentencemi, které, aby jim dodal vážnosti a důležitosti, deklamoval takovým teatrálním způsobem, například: ,Modli se, jako bys měl dnes zemřít, a žij a pracuj, jako bys měl žít navěky.‘ Nebo co se té řečnosti týče, jeho oblíbené úsloví bylo: ,Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Míň mluv a víc mysli.‘ Naštěstí já jsem ani moc mluvit nemusel, protože jsem většinu života prožil na zkouškách a na pódiích s houslemi v rukou. A byly to právě housle, které mluvily za mě a o mně, a vůbec o životě a o pocitových stránkách života, o radostech a trápeních, štěstích a utrpeních, které se ale stejně slovy popsat nedají. Dokonce se říká, že tam, kde nestačí slovo, začíná hudba.“

    Takto začínají vzpomínky Bohumila Smejkala (1935–2009), vynikajícího houslisty, primária Janáčkova kvarteta, uměleckého vedoucího Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů a profesora Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Vrací se v nich do svého dětství, vzpomíná na své přátele, žáky a především na život s hudbou. Kniha je doplněna vzpomínkami jeho přátel a kolegů (např. Adolfa Sýkory, Ladislava Chudíka, Miloše Štědroně a dalších). Fotografie z dětství, rodinného archivu, koncertů i z mnoha zahraničních cest doplňují vyprávění, které představuje Bohumila Smejkala, skvělého hudebníka a vzácného člověka.

    Obsahuje dvě CD
    Bohumil Smejkal a BROLN
    Bohumil Smejkal – Housle

    249.0 211.7 
TOP