Českému čtenáři je německý redemptorista Bernhard Häring doposud znám zejména z titulů Jde to i jinak: Cesty k novým vztahům v církvi, Moje zkušenosti s církví v Africe, Viděl jsem tvé slzy, Láska je víc než přikázání či Bez východiska? Cesta k lidštější pastoraci rozvedených a znovu sezdaných, tedy z děl pokrývajících poměrně malou část Häringova díla, byť důležitou, protože se tematicky týká oblastí, v nichž český čtenář dlouho postrádal dialog, alternativní výklad problematiky, promýšlení možností, otevřenost. Tak jako jinde, i v českém prostředí si Bernhard Häring získal pozornost a důvěru jako teolog, který katolickou církev myslí a prožívá jako duchovní a morální domov lidí v konkrétních historických, politických, kulturních a osobních situacích a jehož snahy vycházejí vstříc potřebě jednotlivců i společenských skupin vnímat se jako Bohem milovaní a církví slyšení i v situacích, které nemají takříkajíc standardní charakter. Jako teolog, spolutvůrce dokumentů vzešlých z II. vatikánského koncilu, aktivní činitel na poli ekumeny i podněcovatel debat a názorových posunů v rámci katolické církve je ostatně znám celosvětově.

Dostává-li se nyní autobiografická kniha V bezpečí a svoboden do českého prostředí, vrchovatou měrou naplní očekávání čtenářů, kteří ji otevřou se zájmem o životní osudy, osobnost a celkovou životní vizi Bernharda Häringa. Jeho víra, úcta k lidské existenci a idea nenásilí přitom vystoupí do popředí jako organická součást činného života, nikoli jako téma té či oné kapitoly. Kniha ovšem nabídne mnoho i čtenářům, kteří v ní budou hledat Häringa teologa a aktéra vnitrocírkevních zápasů o správnou definici katolictví: autor se sice zběžně, ale sumarizujícím způsobem dotýká všech podstatných témat, která během své teologické dráhy řešil. Nadto věnuje rozsáhlou kapitolu II. vatikánskému koncilu, skládá účty ze svého působení v koncilních debatách a při přípravě dokumentů a nabízí vlastní interpretaci zisků a ztrát koncilního a pokoncilního období.