Próza

Zobrazeno 13–24 z 24 výsledků

  • NENÍ SKLADEM

    Když jsme byli sirotci

    V pořadí pátý román předního britského prozaika japonského původu vychází pro velký úspěch ve druhém českém vydání. Strhující příběh o hledání ztracených rodičů, odehrávající se v letech 1931, 1937 a 1958 v Londýně, Šanghaji a Hongkongu, byl v roce 2000 v užší nominaci na prestižní Man Booker Prize.

    „Příběh, vycházející ve zdařilém českém překladu… vypovídá především o osamělosti lidí, o tom, že všichni jsme vlastně sirotky; o tom, jak s námi zacházejí ‚velké‘ dějiny, jaký vliv má na lidské osudy nelehká doba; o tom, že životní poslání, k němuž směřujeme, nemusí být vždy naplněno a nemusí se stát smyslem života; a konečně i o tom, že žádný jedinec nemůže napravit nešvary a problémy doby. Je to román působivý, který zanechá nesmazatelný dojem a vyvolá spoustu otázek. A Ishiguro jím opět potvrzuje svůj vysoký kredit.“

    Z recenze prvního vydání,
    Milan Valden, iLiteratura.cz

    265.0 225.3 
  • Tři škaredé středy

    Nová kniha významného českého prozaika vycházející z osobních vzpomínek na bolestivé události českých dějin:
    „Tři škaredé středy zasáhly do života starší generace – i do mého života – způsobem krutým, poznamenaly nás, ve dvacátém století nás okradly o velkou část mládí a většinu z nás o čtyři desetiletí, v nichž jsme nemohli o sobě rozhodovat sami…

    199.0 169.2 
  • NENÍ SKLADEM

    Jaro 1941

    Jaro 1941 je v povídkách Idy Finkové uhrančivé, kruté, nemilosrdné i nečekaně absurdní. Omráčí nás svojí syrovostí a surovostí. Zahltí přímočarostí, která neodvratně směřuje k tragédii. Zaskočí věcností, s níž některé postavy intuitivně jdou naproti svému židovskému údělu.

    Kniha Jaro 1941 vyšla v Polsku v roce 2009. V krátkých povídkách se Ida Finková dívá na holokaust očima jeho obětí a těch, kteří se zachránili „dopříště“. V jejích jazykově úsporných, skvěle vystavěných prózách není žádný patos, cítíme citlivost a hlubokou pravdu o člověku. Autorka píše o tom, jak válku prožívali jednotliví lidé, jakou volili strategii odporu, co zůstalo v jejich paměti, jak o tom vyprávějí. Podobně jako v názvech povídek jde jen o kousky, útržky, stopy minulosti. A snad jen tímto způsobem – útržkovitým, málo epickým, suchým, často zabarveným ironií nebo humorem – se dá o holokaustu vyprávět. Krátkou formu povídek neurčují estetická měřítka, ale krutost světa.  V roce 2008 natočil izraelský režisér Uri Barbaš na motivy jejích povídek film Jaro 1941 – příběh židovské rodiny, ukrývající se na půdě u polské selky.

    195.0 165.8 
  • Cizí domov

    Téma vlastních kořenů je palčivé zvláště pro ty, kteří  zakusili, co znamená jejich  hledání. Životní cestou, v níž hledání domova tvoří snad nejdůležitější mezníky, si prošla i dnes švýcarská spisovatelka narozená ve Šternberku v německé rodině. Životní zkušenosti a zážitky z mládí v ní zanechaly otázky, na něž sice nechce odpovídat, ale neustále si je klade a formuluje je tak, aby vynikly jejich různé aspekty. Nejvýrazněji tak učinila v románu Nechte být, paní Smrti, který vyšel česky v roce 1997. Autorka je známá svým velmi objektivním pohledem na historické události, které prožila, a svými sympatiemi k Čechům, nezatíženými naprosto žádnými resentimenty.

    145.0 123.3 
  • NENÍ SKLADEM

    Amazonka

    Rozsáhlý román Amazonka je trilogie složená ze tří částí: Země bez smrti, Modrý tygr a Nový prales. V románě, věnovaném Jižní Americe (a také smyslu dějin, starému i současnému barbarství), především však Amazonii, se na pozadí historických událostí prolíná fantazie a realita, příroda a život přírodních národů, konkvistadoři
    a jejich odpůrci, dominikáni a jezuité (a jejich komunistické osady), kteří se marně snaží zastavit loupeživé výboje svých evropských „kolegů“, a stihne je proto logicky zkáza. Svár evropské civilizační rozpínavosti s kulturně daleko staršími iberoamerickými společenstvími je líčen ze stanoviska opačného — vnějšího, nikoliv ze stanoviska „bílých“ obyvatel Evropy. A vyznívá jen velmi podmíněně pozitivně, spíše připomíná proces v zásadě degenerativní. Zejména v posledním díle se objevují i přesné dobové aktualizace (nacismus jako nový prales).

    Čtenář románu se může těšit na vpravdě amazonský tok mnohovrstevnaté, bezbřeze plastické řeči, explozivního a zase klidného výrazu, pádícího i zase zvolna plynoucího, smršťujícího se a zase se rozpínajícího děje. Jeho styl má blízko k textům hispánské literatury, k magickému realismu. Směle ho lze přirovnat k velikánům, jako jsou Cortázar, Dos Passos nebo Márquez.

    345.0 293.3 
  • Život v pravdě aneb Lhaní z lásky

    Život v pravdě aneb Lhaní z lásky je autobiografické vyprávění, kterým se Jiří Gruša vrací do češtiny jako svého literárního jazyka. Je to fabulovaná vzpomínka na riskantní lásku mladého maturanta k vlastní profesorce. Příběh o tom, jak bylo potřeba lhát, aby se dalo žít i v neveselých časech. Grušův nový text doprovázejí dvě starší povídky Salamandra a Pěší ptáci, napsané jako poslední české práce poté, co byl autor zbaven občanství a nesměl se vrátit domů. U nás dosud nebyly zveřejněny. Tato kniha je tedy literární oblouk, který proměňuje odchod v návrat a smutek v radost nad chodem života, který nemusí končit tragicky.

    Knížku doprovázejí ilustrace autorova syna Václava Gruši;
    Václav Gruša je i autorem kresby na obálce.

    229.0 194.7 
  • NENÍ SKLADEM

    Cesta

    Román je kritikou považován za jedno z nejranějších a umělecky nejvytříbenějších zpracování tematiky koncentračních táborů. Přestože vznikal již v letech 1950–1951, je napsán stylem, jenž by se dnes dal nazvat magickým realismem, a právě to autorovi umožňuje, jak si všiml již Heimito von Doderer, „převést nesnesitelný námět do roviny, kde se téměř vznáší“.

    „Pamatovat si – to byla jeho životní strategie.“

    (Jeremy Adler o svém otci
    H. G. Adlerovi)

    „Když jsme tam přijeli a vystoupili z vlaku, byla stejná tma jako teď. Byla nekonečná tma, temnější, než kdy může být. Byla tma tak temná, že ji nikdo neviděl. Tak to bylo, i když na vysokých kůlech visely kruté
    obloukové lampy a rozhazovaly houževnatou temnotu, až to bolelo…
    Tak přece jen nebyla tma. Byla jenom noc, vidět ale bylo. – Ne, byla tma. Nikdo nemohl vidět, my určitě ne; byli jsme oslnění, jenže v temnotě. Ti druzí asi viděli, ale to se neví, i když se to dá předpokládat. A potom jsme šli tmou, vandrování unaveného masa. – A potom nějaký muž… Jenom on byl vidět! Stál tam v celé nádheře a měl ruku. – Má ji pořád. – To je ruka jako žádná jiná. Ukazuje, ta ruka. – Co ukazovala? – Tam… Různě. Do Žabohradů, do Litohořic. Dva směry. Dlouhá cesta.“

    245.0 208.3 
  • NENÍ SKLADEM

    Zpronevěřené nebe

    Příběh služebnice

    Zpronevěřené nebe (Der veruntreute Himmel, 1939) je jediným z románů Franze Werfela, který dosud nebyl přeložen do češtiny. Po jeho dokončení ve francouzském exilu se Werfel vyjádřil, že tento příběh pokládá za jednu ze svých nejzdařilejších knih: „Zpronevěřené nebe je jistě jedna z mých co do architektoniky nejnáročnějších knih… Vzorem pro vyprávění je do jisté míry hudební fuga… Tématem je smrt a to, co následuje po ní.“ Před odevzdáním do tisku poprosil Werfel o posouzení své přátele Liona Feuchtwangera a Reného Schickeleho: oba nešetřili chválou a pokládali knihu za jedno z nejlepších autorových děl. Román měl pod titulem The Embezzled Heaven velký úspěch ve Spojených státech a byl i dvakrát zfilmován (1958 a 1990).

    299.0 254.2 
  • NENÍ SKLADEM

    Kde jsem byl doma

    Josef Mühlberger (1903-1985) se narodil v Trutnově, kde byl jeho bratr Alois sociálnědemokratickým místostarostou a kde po odsunu zůstala jeho česká matka. Na pražské německé univerzitě vystudoval germanistiku a slavistiku a jako šestadvacetiletý vydal Literaturu sudetských Němců v posledních padesáti letech. Jako literární historik i jako spisovatel doplatil na katastrofální vývoj v německé komunitě třicátých let, která mu jeho zprostředkovatelskou roli v německém časopise Witiko (1928-193l) neodpustila. Po odsunu v roce 1945 překládal Mühlberger Boženu Němcovou, Jana Nerudu a českou lyriku, napsal dějiny české literatury (1969), dějiny česko-německého soužití (1973) a rozšířil svou práci o německé literatuře v českých zemích (1981, český překlad Dějiny německé literatury v Čechách 1900-1939 vyšel v roce 2006). V nakladatelství Barrister & Principal vyšla v roce 2003 ke stému výročí Mühlbergerova narození nejznámější Mühlbergerova próza Chlapci a řeka.

    Kde jsem byl doma je výborem Mühlbergerových vzpomínkových próz.

    225.0 191.3 
  • Třetí Valpuržina noc

    Zánik světa vinou černé magie

    „Třetí Valpuržina noc“ se řízením osudu stala jakousi nedobrovolnou Krausovou závětí. – Spisovatel už nějaký čas vnitřně zápasil s nejspíš jen neochotně připouštěnou možností, že jeho povýtce morální pojetí veřejné existence, tedy především politiky, se ocitá vzhledem k evropské situaci (fašismus, nacismus, další autoritářské režimy) v čím dál větší defenzivě. Děs z bezvýznamnosti je možná poněkud přehnané konstatování, tíseň z nerovnosti možností, nástrojů, zbraní ovšem přítomná v jeho úvahách dojista byla („závod satiry s látkou“). Protože se Kraus z kolbiště řekněme politického stále více stahoval a autorskou pozornost upíral spíše na otázky umění, kultury, jazyka.

    „Zánik světa vinou černé magie“ byl otištěn v Krausově časopise Pochodeň v roce 1922 a je ještě – z pochopitelných časových důvodů – téměř naprostou ozvěnou první světové války a zejména politických kuriozit a tanců rakouského monarchického establishmentu, daleko více však rezonancí toho, jaký obraz o tehdejším c. a k. světě, tedy o všech těch kuriozitách a tancích, podávala média, ona „černá magie“.

    Hanuš Karlach

    345.0 293.3 
  • NENÍ SKLADEM

    Neviditelná stěna

    Román Neviditelná stěna zaujímá v literárním díle H. G. Adlera mimořádné a velmi specifické místo. Jako žádný jiný z jeho románů však také tvoří explicitní článek mezi jeho literárním a vědeckým úsilím tím, že se v něm autor ohlíží zpět na dobu, kdy psal svůj opus magnum, Terezín 1941–1945. Tvář nuceného společenství, a beletrizovanou formou líčí potíže, s nimiž se setkával, když se snažil být svědkem šoa.

    445.0 378.3 
  • NENÍ SKLADEM

    Literární tvorba pražské školy

    Die Dichtung der Prager Schule

    H. G. Adler uveřejnil svou stať o pražské německé literatuře roku 1977. Ještě i po čtyřiceti letech v anglickém exilu se tento literát, narozený v roce 1910 v pražském Karlíně, cítil v neposlední řadě i jako autor pražský, takřka jako dědic Pražské školy, a jak mohl, pokoušel se publicisticky zastávat pražské literární tvorby. …

    175.0 148.8 
TOP