Paměť

Zobrazeno 25–36 z 41 výsledků

  • NENÍ SKLADEM

    Přijdu za poledne. Miloš

    Můj život s hudbou a lidmi kolem ní

    Miloš Štědroň – hudební skladatel, muzikolog a pedagog o dětství, hudbě, literatuře, divadle, univerzitě, ale i o Brně

    Miloš Štědroň je fenomén. To vědí v Brně všichni, kdo se s ním někdy setkali, pracovali s ním, učili se od něho, poslouchali jeho hudbu nebo s ním jen seděli u kávy nebo u něčeho ostřejšího nejlépe v kavárně U Kolbaby.
    Miloš je gejzír, který vás v mžiku zahltí informacemi, nápady, vtipy a historkami. Jeho promluvy jsou zásadně asociativní: začne většinou u hudby, přes Divadlo na provázku se dostane k hercům a herečkám, od nich k zemím, kde s divadlem hrál, ale také studoval a tak dál a tak dál. Uchváceně posloucháte, smějete se, divíte, dávno jste zapomněli, proč jste se vlastně s panem profesorem sešli, ale on už platí, utíká, mizí v dáli. Zachytit cíp jeho kabátu je stejně těžké, jako zachytit jeho mnohotvárnou osobnost. Tato kniha, vydaná k jeho 70. narozeninám, se o to pro jistotu ani nepokouší. Byl by to úkol nadlidský. První část knihy tvoří vzpomínky Miloše Štědroně na dětství a rodinné zázemí, které ho ovlivnilo, na studentská léta na brněnské univerzitě a především na jeho setkání s významnými hudebními osobnostmi – skladateli, muzikanty, ale také divadelními režiséry, herci a výtvarníky. Mnohá z těchto jmen se objevují i v druhé části knihy, která nabízí texty jeho přátel, spolupracovníků, muzikantů, skladatelů. Najdeme zde taková jména, jako je Milan Kundera, Milan Uhde, Iva Bittová, Dáša Bláhová … a další. Knihu provázejí fotografie a dokumenty dávno zapomenuté, ba mnohdy již považované za ztracené.

    265.0 225.3 
  • Beneš jako Rakušan

    Esej Jiřího Gruši Beneš jako Rakušan je něco jako „román faktu“. Postavy jsou faktické, ne fiktivní (Beneš, Hitler, Masaryk, Gottwald…), práce s fakty odborná, práce se slovem a příběhem literární. A proč Beneš jako Rakušan? Protože v Benešově psychogramu je Austria eine Art Hassliebe (způsob nenávistné lásky). Nejdřív měl geniální vizi, jak tento konglomerát zachránit, když se neujala, dostal chuť ho zničit. Československo však bylo „Rakousko-Uhersko“ v malém. Chtěl ho „odrakouštět“ a divil se, že mizí. A když měl pocit, že našel recept na jeho záchranu, dostal moskevskou rakev. A žasl, když si Rakušané nezvolili svého Gottwalda, nýbrž přijali Marshallův plán, který by E. B. chtěl, kdyby byl směl chtít své chtění. Moskevský protektor se choval sovětsky říšsky a pražský prezident po pražsku kapitulačně. Věděl, co dělá. Nebo lépe, tělo vědělo, co vnucuje duši. Řeklo jí, že ho oklamala, a v Praze se konal státní pohřeb. Demokracie i Beneše.

    235.0 199.8 
  • NENÍ SKLADEM

    Opožděné vzpomínky

    Životopis, který se nevešel na jednu stránku

    „Jedenáct mi bylo v Praze, dvanáct v Terezíně, třináct v Osvětimi, čtrnáct na pochodu smrti,“ napsala o svém dětství Evelina Merová, autorka autobiografických Opožděných vzpomínek.
    Terezínem, Osvětimí a pochodem smrti však pohnuté osudy malé Evelinynekončí, ale spíše začínají… Osvobození ji zastihuje ve Východním Prusku, odkud je evakuována vojenským vlakem Rudé armády do SSSR. Děvčátka se ujme vojenský lékař, který ji adoptuje. Nečeká ji však láskyplná rodina, nýbrž život vedle nefunkčního manželského páru, kterému má „vlastní“ dcera dodat punc kýžené normální rodiny. Následují čtyři desetiletí života v Sovětském svazu, ve válkou zničeném a posléze znovu budovaném Leningradě, s novou identitou a starými vzpomínkami, které nikdo nechce slyšet. Se svým traumatem zůstává sama, musí se s ním vyrovnat, protože nic jiného nezbývá a budoucnost mnoho neslibuje…
    Mimořádně poutavá a dojemná kniha, vydaná poprvé v roce 2008, vychází nyní pro velký úspěch ve druhém vydání.

    235.0 199.8 
  • NENÍ SKLADEM

    Děvčata z pokoje 28

    Přátelství, naděje a přežití v Terezíně

    Kniha se stala doslova legendou. Vznikla na základě autentických materiálů a vzpomínek dívek „ubytovaných“ v jednom z pokojů koncentračního tábora Terezín. Prostřednictvím vzpomínek a zápisků z deníků, doplněných kresbami, náčrtky a mnoha dobovými fotografiemi, podává jedinečný obraz každodenního života v táboře, viděného očima dětí. Přestože je to pohled mnohdy skličující, najdou se v něm i střípky humoru a radosti nad událostmi a věcmi, které by byly v normální době považovány za zcela samozřejmé…
    Jen patnáct dívek z šedesáti, které obývaly legendární pokoj 28, přežilo. Ale jejich vzpomínky žijí dál. Po úspěšném vydání v Německu a Spojených státech byla kniha v roce 2006 přeložena do češtiny a okamžitě rozebrána, a to včetně následných dotisků. Nyní se dostává k českému čtenáři v novém vydání v souvislosti se stejnojmenným vzdělávacím programem, nad nímž převzalo záštitu Ministerstvo školství České republiky.

    275.0 233.8 
  • Zajatkyní Stalina i Hitlera

    Svět v temnotě

    Otřesná zpráva o osmi letech strávených ve vězeních.

    Kniha je příběhem ženy 20. století, která chtěla prožít život ve shodě se svým svědomím. Obě ideologie, komunismus i nacismus, poznala zevnitř a na vlastní kůži. Po zážitku krveprolití první světové války a tváří v tvář následným otřesným sociálním poměrům v Německu se stala komunistkou, přes prvotní nadšení si však uchovala kritickou mysl. To ji předurčilo k tragickému osudu v okamžiku, když se o deset let později uchýlila do moskevského exilu. Jejího manžela Heinze Neumanna, předního člena Komunistické strany Německa, sovětští komunisté záhy uvěznili a poté zastřelili. Margarete Buber-Neumannová byla rovněž zatčena a poslána do gulagu. V roce 1940 ji Sověti vydali nacistickému Německu a až do jara 1945 byla vězněna v koncentračním táboře v Ravensbrücku.

    Jedno z nejdůležitějších literárních svědectví o brutalitě komunistické a nacistické totality. Kniha, která pomáhala otevřít řadě západních intelektuálů oči a nahlédnout pravou podstatu stalinismu.

    345.0 293.3 
  • Alexej Čepička – Dobová dramata komunistické moci

    Kronika komunistického Československa

    Nová kniha renomovaného historika Karla Kaplana přináší řadu nových informací o jednom z nejobávanějších politiků padesátých let, Alexeji Čepičkovi. Jméno zetě „prvního dělnického prezidenta“ Klementa Gottwalda bývá nejčastěji spojováno s funkcí ministra obrany a zřízením nechvalně proslulých Pomocných technických praporů, nástroje zotročení desetitisíců politicky nepohodlných či nespolehlivých občanů tehdejšího Československa. Jaká však byla jeho přímá odpovědnost za další nezákonnosti padesátých let, včetně perzekuce církví či vykonstruovaných politických procesů? Nakolik Čepičkovi při strmém vzestupu do pozice de facto nejmocnějšího muže komunistického státu pomohl jeho příbuzenský vztah s Gottwaldem a jaké byly okolnosti jeho stejně rychlého pádu? Kaplan na tyto i další otázky odpovídá mimo jiné obsáhlými citacemi z dosud nepublikovaných archivních materiálů. Hodnota těchto vhodně vybraných a autorem věcně komentovaných pasáží přitom není čistě faktografická – výpovědi Čepičky a jeho současníků mnohdy „ožívají“ jako příznačná absurdní dramata napsaná absurdní dobou. Kniha Karla Kaplana je povinnou četbou pro každého vážného zájemce o naši novodobou historii.

    295.0 250.8 
  • NENÍ SKLADEM

    Antonín Novotný – Vzestup a pád „lidového“ aparátčíka

    Kronika komunistického Československa

    Nová kniha renomovaného historika Karla Kaplana nabízí detailní pohled na éru v pořadí třetího komunistického prezidenta ČSSR, Antonína Novotného. Jeho jméno je v historickém povědomí spojováno především s obdobím šedesátých let, kdy docházelo k jistému uvolňování politických poměrů v tehdejším Československu. Autor však připomíná, že Novotný jakožto člen „staré gardy“ komunistických politiků zastával vysoké funkce již v předešlé dekádě a nesl tak přímou odpovědnost za zločiny 50. let. V souvislosti s prezidentem Novotným se také často hovoří o jeho lidovosti, neeufemisticky řečeno jednoduchosti. Jak se mohl člověk s těmito dispozicemi dokázal tak dlouho udržet v nejvyšších stranických a státních funkcích? Autor pomocí dosud nezveřejněných archivních materiálů předkládá obraz zkostnatělého aparátčíka, beznadějně uvízlého v příručce zjednodušeného marxismu pro rychlovýrobu politických pracovníků. Muže s vizáží i jazykem okresního tajemníka, který však – v rámci možností představitele sovětského satelitu – řídil celé komunistické Československo.

    V edici Kronika komunistického Československa dosud vyšlo:
    Doba tání 1953–1956
    Kořeny reformy 1956–1968
    Gottwald, Slánský
    Novotný

    345.0 293.3 
  • NENÍ SKLADEM

    Dopis Alexandrovi

    Napínavý příběh židovské dívky z Brna, které prozíraví rodiče zachrání život tím, že ji samotnou odešlou z okupovaného Československa dnes již legendárním vlakem „zachránce židovských dětí“ Nicholase Wintona. Osmiletá Renata je zařazena do posledního Wintonova transportu 68 dětí, který se ještě bezpečně dostává do Anglie, kde prožije sedm dlouhých let v hostitelské rodině. Po skončení války se vrací zpět do vlasti, ale po Únoru 1948 nastupují k moci komunisté…
    Ačkoli se tyto příběhy skutečně staly, přečtete je jedním dechem jako napínavý román. Autorka žijící od roku 1968 ve Spojených státech je sepsala pro svého vnuka Alexandra, aby uchovala vzpomínku na jeho středoevropské předky a jejich osudy v pohnutém 20. století.
    Kniha měla ve Spojených státech velký úspěch a nyní se konečně dostává i k českému čtenáři. Nejde přitom o překlad anglického originálu, nýbrž o českou verzi z pera autorky.

    „Reakci rodičů na tento ještě více ohromující dopis si umím pouze představit. Najednou stáli před skutečnou, zcela reálnou možností zachránit své dítě, avšak za nepopsatelně, nepředstavitelně obtížných podmínek. Nevím jak, kdy a o čem přesně přemýšleli, vím ale, že najednou se nálada i ovzduší doma radikálně změnily. Dnes si to vysvětluji tak, že oba, ale především maminka se rozhodla, že udělá, co bude moci, aby tuto jedinečnou příležitost nepropásla. Zatím si však nedovolila o konečném rozhodnutí konkrétně přemýšlet. Ještě jsem nikam nejela, kdoví, jak všechno v blízké budoucnosti dopadne, a je možné, že oba podvědomě doufali, snad si i přáli, aby se ta celá akce ani neuskutečnila. Lze předpokládat, že si řekli, že učiní vše, aby se pokusili zachránit můj život a další pak přenechají osudu. Tyto poslední věty představují pouze moje vlastní myšlenky, mé vlastní úvahy, které mi částečně umožňují pochopit velkorysost, odvahu a nesobeckost oběti, jíž byli schopni moji i jiní rodiče v podobné situaci, když o takové možnosti uvažovali a když později i dokázali odeslat vlastní dítě nebo děti do úplně neznámé země, k neznámým lidem, do neznámé budoucnosti.“

    265.0 225.3 
  • NENÍ SKLADEM

    S houslemi přes pět světadílů

    Vzpomínky Bohumila Smejkala a jeho přátel

    „Nikdy jsem toho moc nenamluvil, ale protože jsem byl poslušné dítě, bral jsem si k srdci tatínkovy průpovídky. On nás častoval různými sentencemi, které, aby jim dodal vážnosti a důležitosti, deklamoval takovým teatrálním způsobem, například: ,Modli se, jako bys měl dnes zemřít, a žij a pracuj, jako bys měl žít navěky.‘ Nebo co se té řečnosti týče, jeho oblíbené úsloví bylo: ,Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Míň mluv a víc mysli.‘ Naštěstí já jsem ani moc mluvit nemusel, protože jsem většinu života prožil na zkouškách a na pódiích s houslemi v rukou. A byly to právě housle, které mluvily za mě a o mně, a vůbec o životě a o pocitových stránkách života, o radostech a trápeních, štěstích a utrpeních, které se ale stejně slovy popsat nedají. Dokonce se říká, že tam, kde nestačí slovo, začíná hudba.“

    Takto začínají vzpomínky Bohumila Smejkala (1935–2009), vynikajícího houslisty, primária Janáčkova kvarteta, uměleckého vedoucího Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů a profesora Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Vrací se v nich do svého dětství, vzpomíná na své přátele, žáky a především na život s hudbou. Kniha je doplněna vzpomínkami jeho přátel a kolegů (např. Adolfa Sýkory, Ladislava Chudíka, Miloše Štědroně a dalších). Fotografie z dětství, rodinného archivu, koncertů i z mnoha zahraničních cest doplňují vyprávění, které představuje Bohumila Smejkala, skvělého hudebníka a vzácného člověka.

    Obsahuje dvě CD
    Bohumil Smejkal a BROLN
    Bohumil Smejkal – Housle

    249.0 211.7 
  • NENÍ SKLADEM

    Kronika komunistického Československa

    Klement Gottwald a Rudolf Slánský

    Karel Kaplan je bezesporu mimořádnou osobností české historiografie moderních dějin. Jeho výjimečnost nespočívá pouze v obsáhlosti jeho díla, počtu vydaných prací a faktu, že je v cizině nejznámějším současným českým historikem, ale především v tom, že je bezkonkurenčním znalcem československých dějin v období, na které se specializuje, tedy mezi koncem druhé světové války a Pražským jarem. Každý, kdo chce provádět výzkum na libovolné téma spadající do tohoto období, musí začít studiem jeho prací. Přesto ale u nás dosud chybí ucelené vydání Kaplanova rozsáhlého díla. Cílem nové edice je znovu vydat nejdůležitější autorovy práce o dějinách komunistického Československa, a to již od roku 1945, kdy komunisté připravovali svoji cestu k moci, až do Pražského jara a událostí po něm bezprostředně následujících. Edice zahrnuje jak díla nová, dosud nevydaná, tak reedice prací starších, znovu pečlivě zredigovaných a utříděných. Všechny knihy jsou aktualizovány o nové výsledky bádání, vybaveny podrobným rejstříkem a krátkými životopisnými medailony všech zmiňovaných osobností.

    V edici Kronika komunistického Československa dosud vyšlo:
    Doba tání 1953–1956
    Kořeny reformy 1956–1968
    Gottwald, Slánský
    Novotný

    495.0 420.8 
  • NENÍ SKLADEM

    Komunistický režim a politické procesy v Československu

    Kniha Karla Kaplana a Pavla Palečka je první populární prací, která se snaží podat souhrnný obraz o praxi komunistického režimu, popsat jím inscenované politické procesy, známé i zapomenuté, a připomenout osudy jejich konkrétních obětí. Autoři zaznamenávají cestu, kterou českoslovenští komunisté urazili na cestě k procesům: jejich motivaci, kořeny perzekuce a likvidaci politické opozice.

    Během trvání komunistického režimu vystupují výrazně dvě vlny procesů: první v letech 1948–54 a druhá po roce 1968. První vlna se vyznačovala nesrovnatelně větší krutostí trestů, provokativními nezákonnostmi a používáním brutálního psychického a fyzického násilí ve velkém rozsahu. Po roce 1969 se organizátoři procesů již neodvážili takové vyšetřovací praktiky používat, ačkoliv je ještě definitivně neopustili. Přesný počet postižených již nelze zjistit. Jen podle rehabilitačního zákona z roku 1990 však české a slovenské soudy přezkoumaly případy 264 429 občanů. Zprostily je absurdních obvinění, která by v demokratické společnosti nemohla být kriminalizována.

    Kniha vychází ze studia pramenů uložených v archivech ministerstev vnitra a spravedlnosti a bývalého archivu Ústředního výboru KSČ. Studium různých způsobů politické perzekuce a nezákonných procesů je důležité i dnes: změnily totiž tvář československé společnosti na několik dalších desetiletí.

    245.0 208.3 
  • Hrdinové

    Od Alexandra Velikého a Julia Caesara k Churchillovi a de Gaullovi

    Co je to hrdinství? Má hrdinství budoucnost? ptá se ve své nejnovější knize přední britský historik Paul Johnson. Abychom si uvědomili, jak je tato otázka složitá, líčí strhující osudy tří desítek osobností v západních dějinách, které pokládá z toho či onoho důvodu za hrdiny. O co víc je v některých případech jeho výběr hrdinů překvapivý, o to zajímavější čtení kniha nabízí.

    Paul Johnson (1928) je přední britský historik a autor mnoha knižních bestsellerů, například populárních Dějin 20. století, Dějin křesťanství, Dějin židovského národa, Dějin civilizací Svaté země, Dějin anglického národa či Zrození moderní doby. Ve své nejnovější knize Hrdinové zhodnocuje zkušenosti z těchto předchozích titulů a pokouší se napříč dějinami nalézt odpověď na otázku, co je vlastně hrdinství. Předkládá čtenáři osudy tří desítek hrdinů a hrdinek, kteří stále vyvolávají úžas, obdiv a úctu, nebo v některých případech alespoň sympatie. Některá jména jsou jednoznačná, u některých čtenář pocítí rozpaky. Johnsonův výběr je subjektivní a podobně jako v předchozí knize Tvůrci (Barrister & Principal, 2007) se k tématu snaží přistupovat spíše přes jednotlivé osudy než přes analýzy a definice. Nesnaží se klást důraz na pohlaví či povolání, ale naopak poukázat na to, že statečné chování najdeme ve všech dobách a na různých místech.

    235.0 199.8 
TOP