Umění a dějiny umění

Zobrazeno 1–12 z 37 výsledků

  • Magie otisku

    Kniha provází čtenáře od počátků reprodukce obrazu tiskem až do současnosti. Na této cestě staletími se postupně vynořují nové a nové reprodukční techniky. Staré zanikají jiné se naopak rozbíhají do šíře. Četbou nás provázejí další a další generace umělců, rytců a tiskařů, jejichž dílo ilustrují specifika té či oné technologie.

    787.0 669.0 
  • Okres Kroměříž

    Katalog lidové architektury, sv. č. 11

    Jedenáctý svazek významného díla Antonína Kuriala, který zachycoval stav venkovské zástavby na Moravě ve 40. a 50. letech 20. století, je věnován území bývalého okresu Kroměříž.

    245.0 208.3 
  • Kronikář nových časů

    Malíř a kreslíř Hugo Boettinger (1880–1934)

    Hugo Boettinger byl vyhledávaným portrétistou vyšších vrstev, tvůrcem křehkých dívčích aktů a zároveň autorem humoristických kreseb a karikatur známým širokému publiku jako Dr. Desiderius. Boettingerovy především portrétní kresby byly výjimečně populární a během jeho života byly mnohokrát vystavovány a publikovány.

    445.0 378.3 
  • NENÍ SKLADEM

    Aristokracie ducha a vkusu

    Obrazová sbírka Salm-Reifferscheidtů na zámku v Rájci nad Svitavou

    Obrazárna zámku v Rájci nad Svitavou je unikátní nejen svým rozsahem a množstvím kvalitních uměleckých děl, ale především tím, že se na rozdíl od většiny podobných historických sbírkových souborů dochovala do dnešních dnů téměř v úplnosti.

    1,045.0 888.3 
  • NENÍ SKLADEM

    Za zrcadlem

    Alice má s Alenkou mnoho společného, obě jsou dcery básníků, obě sály mateřské mléko poezie od narození. Proto se není čemu divit: Alice je stejně jako Alenka kouzlící, okouzlená a divutvorná.

    199.0 169.2 
  • Katalog lidové architektury

    Část desátá - Okres Třebíč

    Předkládáme čtenářům další svazek cenného souboru plánů lidových staveb na Moravě, ten- tokrát z bývalého okresu Třebíč. Ten patří k nejobsažnějším ze souboru zaměření, určených k publikování v zamýšleném Katalogu moravské lidové architektury. Svojí funkční bohatos- tí, obsahující tkalcovnu, cechovní tkalcovskou chalupu, kovárnu nebo rybníkářství stejně tak jako různé typy rolnických usedlostí od malých až po ty nejrozsáhlejší, se řadí mezi nejzají- mavější celky celého Kurialova archivu. Výjimečný je i rovnoměrností zastoupených příkladů z jednotlivých částí třebíčského okresu.

    245.0 208.3 
  • Velkolepá sídla středních Čech

    • 120 HRADŮ, ZÁMKŮ A TVRZÍ

    • 1000 JEDINEČNÝCH FOTOGRAFIÍ

    • 5 JAZYKŮ V DOPROVODNÝCH TEXTECH

     

    595.0 505.8 
  • Hovory s Lévi-Straussem

    O antropologii, strukturalismu, moderním umění a budoucnosti malířství

    Mnoho již bylo napsáno o „krizi“ moderního umění, o rozchodu malíře s divákem, skladatele s posluchačem, básníka se čtenářem, obecněji vzato umělce s milovníkem umění či jeho „konzumentem“. V této souvislosti vyvstala řada zajímavých otázek a objevilo se i mnoho špatných odpovědí, zejména od samotných umělců. Proto je vždy užitečné, když se nad podstatou umělecké činnosti a jejím významem pro společnost zamyslí někdo jiný než profesní umělec, umělecký kritik či historik umění. Mezi takové osobnosti patřil i uznávaný antropolog a filosof Claude Lévi-Strauss (1908–2009), jeden z předních představitelů strukturalismu.

    Kniha rozhovorů, které s proslulým francouzským filosofem vedl v roce 1959 spisovatel Georges Charbonnier, čtenáře uvede nejen do Lévi-Straussova fascinujícího filosofického systému a antropologických výzkumů, ale rovněž nabídne řadu podnětných myšlenek o moderním umění a zejména abstraktní malbě, jež se koncem padesátých let začala dostávat do krize. Jak Lévi-Strauss kriticky uzavírá v jedné z kapitol, abstraktní malířství může sice milovníka umění okouzlit, ale „vždy zůstane omezeno na svou dekorativnost, neboť mu chybí hlavní rys uměleckého díla, a to je být nositelem skutečnosti sémantického řádu“.

    Útlá kniha rozhovorů neztratila za mnoho let od svého vzniku na aktuálnosti a může nabídnout řadu cenných podnětů k přemýšlení o současném uměleckém dění.

     



    Když byl v roce 1959, tedy ještě v době dominance abstrakce, Claude Lévi-Strauss dotázán, jak podle něj bude vypadat malba budoucnosti, nabídl překvapivou odpověď – umění budoucnosti bude figurativní. Namísto snahy vymanit se z existujícího světa či vystačit si s pouhým subjektivním světem moderního člověka – jež se nezdá příliš uspokojivý pro smysly ani pro ducha – bude se vším tradičním mistrovstvím usilovat o to, aby byl svět víc k žití než ten, ve kterém se nacházíme… Více než půl století stará vize Léviho-Strausse bude mnohým nejspíš připadat silně nereálná, zejména ve světle současné umělecké produkce. Jak však známý antropolog dodává, před sebou máme jen dvě cesty: buď rozklad, destrukce a úplné zmizení malířského umění, nebo nový začátek.
    – František Mikš v knize Jiná modernita

     



    OBSAH

    ETNOLOG MEZI NÁMI ÚROVNĚ AUTENTICITY
    „NECIVILIZOVANÍ“ A „CIVILIZOVANÍ“ UMĚNÍ A SKUPINA
    HODINY A PARNÍ STROJE TŘI ROZDÍLY
    189.0 160.7 
  • Příběhy slávy a zapomnění

    Znojemští umělci, jejich díla a osudy na sklonku baroka

    Královské město Znojmo sehrálo důležitou úlohu nejen v dějinách Moravy, ale stejně významným se stalo také pro výtvarnou kulturu. Situování města takřka na půli cesty mezi Brnem a Vídní předurčovalo rovněž jeho výsadu jako odbytiště umělecké produkce z obou uvedených měst. Vysoká koncentrace sídel světských aristokratů, řeholních domů, zámožných měšťanů a náboženských bratrstev ve městě a jeho okolí následně vytvářela dostatečnou, různě náročnou poptávku po uměleckých dílech a uměleckořemeslných předmětech.

    Kniha provede čtenáře nejen po důležitých uměleckých realizacích vzniklých především v průběhu 18. století, ale umožní také vhled do každodenního života jednotlivých tvůrců, představí mechanismy fungování uměleckých dílen, okolnosti vzniku vybraných výtvarných děl a v neposlední řadě také osudy konkrétních, dnes prakticky zapomenutých umělců a uměleckých řemeslníků.

    199.0 169.2 
  • Okolí Prahy

    Historická sídla středočeského kraje (6)

    Poslední, šestý díl ediční řady „Historická sídla Středočeského kraje – Okolí Prahy“, se věnuje „vnitřnímu“ kruhu středních Čech a zároveň prstenci bezprostředního okolí Prahy. Svazek zahrnuje vlastní nejbližší zázemí hlavního města – okresů Praha-východ a Praha-západ. Tedy území, které sice patří ke Středočeskému kraji, ale je více než jiné regiony středních Čech spojeno pupeční šňůrou s naší Matkou měst.

    Ač právě okolí Prahy trpí výstavbou bezduchých skladištních hal podél dálnic i železnic, průmyslových a obchodních zón metropole, má i tento region co nabídnout. Nejcennější je jeho mnohotvárnost a krajinná pestrost. Hluboké hvozdy panovnických loveckých revírů v čele s brandýskými a černokosteleckými lesy, rekreační oblasti podél toků Berounky, Sázavy a Vltavy, s krásnými stepními společenstvy i řadou přírodních unikátů, v Lázních Toušeň navíc s možností okusit teplou léčivou slatinu – to vše jsou silné magnety, které naplňují představu dokonalého odpočinku. K návštěvě láká také šňůra přehrad technicky skvěle zvládnuté vltavské kaskády. Historickými perlami regionu jsou však hlavně lokality pojící se k samotnému úsvitu české státnosti v čele s Levým Hradcem a Starou Boleslaví, zlatorudný jílovský revír, plnící po dlouhá staletí královskou pokladnu, obdobím nacismu temně poznamenané Panenské Břežany nebo unikátní přírodní oáza vytvořená člověkem – průhonický zámecký park.

    Cílem svazku není podat vyčerpávající informace o všech popisovaných místech, ale nalákat návštěvníky do opomíjených regionů v bezprostředním okolí Prahy, za kterými se vyplatí cestovat a poznat je. Nabídne vzájemně propojené informace jak o samotných sídlech i pověstech, které je opřádají, tak o slavných osobnostech, jež se k nim váží, o přírodních a technických krásách, pro něž stojí za to právě okolí Prahy navštívit. Na knize spolupracovali i současní vlastníci zdejších hradů, zámků a tvrzí. Poskytli cenné fotografie, ale i vlastní texty, přes které lze nahlédnout i za oponu náročné údržby zmiňovaných památek.



    Známá i pozapomenutá historická sídla v kraji mapují manželé Košťáloví již čtrnáct let. V nové knize představují 51 zámků, hradů a tvrzí.

    › U každého sídla autoři popisují zajímavosti z okolí, které by si výletník neměl nechat ujít.

    › Objekty jsou kromě aktuálních fotografií doplněny pověstmi a zajimavostmi, jež se váží k danému místu.

     

    199.0 169.2 
  • Benešovsko

    Historická sídla středočeského kraje (5)

    Čtenáři se do rukou dostává předposlední díl ediční řady „Historická sídla Středočeského kraje“, kterou se uzavírá vnější kruh území Středočeského kraje, spojující třetí díl věnující se Kolínsku a Kutnohorsku a díl čtvrtý, popisující zajímavá místa Příbramska. Onomu „vnitřnímu“ kruhu středních Čech se bude naopak věnovat poslední, šestý svazek naší ediční řady, zaměřený na bezprostřední okolí Prahy. Nyní tedy držíte v rukou pátý díl řady, který je věnován Benešovsku – památnému kraji blanických rytířů, staroslověnské svatoprokopské
    tradice, ale i kolébce staroslavného panského rodu Šternberků či Sternbergů, jenž vzešel z oblasti divokého Posázaví s rozeklanými roklemi a skalními výstupy. Právě v tomto kraji vyrůstá jeden z nejkrásnějších tuzemských hradů, Český Šternberk, památný klášter a ve své době i zámek Sázava nebo romanticky upravené Konopiště. I tento díl přináší užitečné zajímavosti o starodávných hradech, skromnějších i výstavných zámcích nebo mnohdy malebných tvrzích tohoto poměrně málo zalidněného regionu. Benešovsko zaujímá jihovýchodní část Středočeského kraje a nabízí náročnější, kopcovitý reliéf protkaný kaňony řek a hladinami
    rybníků, od rekreačních oblastí v dosahu hlavního města až po drsné klima České Sibiře či Meránu na Voticku a Miličínsku. Pojďte se tedy blíže podívat na hezké kouty středu Čech, do kterých se zamiloval arcivévoda František Ferdinand d’Este, od jehož tragické smrti v Sarajevu letos uplyne přesně sto let, herec, vypravěč a poctivý šiřitel moudra Jan Werich, jakož i řada bezejmenných trampů, pěšky brázdících zdejší krajinu.

    Každý si v této knížce může najít něco jiného, i když jejím cílem není podat vyčerpávající informace o všech popisovaných místech. Jejím cílem je nalákat čtenáře do opomíjených regionů v bezprostředním okolí Prahy, za kterými se vyplatí cestovat a které je dobré zachovat i pro naše děti. To vše zabaleno v netradičním černobílém formátu, se zaměřením na vyprávění o jedinečných památnících historie, které nám osud dopřál obdivovat až do současné doby. V knize čtenář nalezne vzájemně propojené informace jak o samotných sídlech, o pověstech, které je opřádají, tak o slavných osobnostech, jež se k nim váží, jakož i o přírodních a technických krásách, pro něž stojí za to Benešovsko navštívit. Na knize spolupracovali i současní vlastníci zdejších hradů, zámků a tvrzí, kteří poskytli fotografie i vlastní texty, díky nimž lze nahlédnout i za oponu jejich náročné údržby. Tak neváhejte a vstupte do řad fanoušků české historie a architektury a vězte, že jsme už před branami konce naší
    ediční řady!

    285.0 242.3 
  • NENÍ SKLADEM

    Umění a ctnost

    K teorii umělecké reprezentace

    Ctnosti jako uměřenost a pokora, velkomyslnost a odvaha, čistota a spravedlnost, víra a milosrdná láska byly už dávno vyhnány ze světa umění i z úvah o umění do exilu nepaměti; nejdřív osvícenským rozumem, pak romantickou citovostí a rozervaností a nakonec i věcnou utilitární modernou. Opakování, navyklý způsob a obyčej jsou dnes v obecném povědomí nudné a esteticky neatraktivní. A přece největší evropské umění – Giotto, Dante nebo Shakespeare – bylo výrazem i obrazem mravních a náboženských ctností, těchto „druhých přirozeností“, nabytých, ne vrozených, nerozumových, ale ne nerozumných, oněch druhů niterné dobroty lidské bytosti, jimž doba odzvonila, protože nešla jednoduše převést na algoritmus či informaci, ani nahradit vášní, citem nebo instinktem. Evropské klasické umění oslavovalo v ctnostech ona osvojitelná a nesměnitelná dobra, která dávají životu řád, umění krásu a člověku charakter.

    Kniha je výzvou současným podobám filosofické estetiky a kritiky. Ukazuje svěžest a plodnost tradičních přístupů pramenících z Aristotelovy Poetiky, Etiky a Rétoriky a ze spojení teorie umění s klasickou morální filosofií a s uměním povahokresby. Pečlivě dokládá, že Dante i Shakespeare čerpali z tohoto pramene. Klade si otázku, jaké zásady sledovalo největší evropské umění, když zobrazovalo mravní krásu nebo ošklivost, proč probouzelo radost, k čemu nás umění v životě vybízí a vede a hlavně, jak můžeme jeho prostřednictvím dosáhnout vlastní katarze – očištění.

    299.0 254.2 
TOP