NENÍ SKLADEM

Neviditelná stěna

445.0 

Román Neviditelná stěna zaujímá v literárním díle H. G. Adlera mimořádné a velmi specifické místo. Jako žádný jiný z jeho románů však také tvoří explicitní článek mezi jeho literárním a vědeckým úsilím tím, že se v něm autor ohlíží zpět na dobu, kdy psal svůj opus magnum, Terezín 1941–1945. Tvář nuceného společenství, a beletrizovanou formou líčí potíže, s nimiž se setkával, když se snažil být svědkem šoa.

Není skladem


Edice: Překlad: Iva Kratochvílová Formát: 444 stran Vydání: 1 ISBN: 978-80-7364-046-0 Rok vydání: 2008

Román Neviditelná stěna zaujímá v literárním díle H. G. Adlera mimořádné a velmi specifické místo. Jako žádný jiný z jeho románů však také tvoří explicitní článek mezi jeho literárním a vědeckým úsilím tím, že se v něm autor ohlíží zpět na dobu, kdy psal svůj opus magnum, Terezín 1941–1945. Tvář nuceného společenství, a beletrizovanou formou líčí potíže, s nimiž se setkával, když se snažil být svědkem šoa.

H. G. Adler se narodil roku 1910 v Praze a zemřel v roce 1988 v Londýně. Vyrostl v Praze, kde studoval muzikologii. Po ukončení vysokoškolských studií pracoval v pražské Uranii. V té době se seznámil s některými členy pražského kruhu německých autorů, a to včetně Hermanna Graba a Maxe Broda. Po nacistické okupaci Prahy byl v roce 1941 poslán na nucené práce na stavbě železnice. Roku 1942 byl spolu se svou první ženou Gertrudou Klepetarovou a její rodinou deportován do Terezína a posléze, v roce 1944, do Osvětimi, kde jeho žena zahynula. Adler byl transportován do pobočných táborů Buchenwaldu. Po osvobození se v roce 1945 vrátil do Prahy, kde po jistý čas pracoval s Přemyslem Pitterem jako vychovatel dětí, které prošly koncentračními tábory, a také v pražském Židovském muzeu, kde pomohl vybudovat sbírky. Roku 1947 ve snaze uniknout hrozícímu komunistickému převratu emigroval do Anglie. Žil v Londýně, kde působil jako spisovatel a vědec.

„H. G. Adler se vyjadřoval jako myslitel, sociolog, historik, filozof a teolog a také jako spisovatel a básník. Jednotlivé obory překračoval, snad ani neuznával. To, co jej podněcovalo, byl osud člověka, jím žitý osud člověka dvacátého století. Jej se snaží obsáhnout a pochopit. Ta snaha se mu stala osudem, vzal ji na sebe, se všemi důsledky.“

Zdeněk Vašíček

TOP