Majitelku pohřebního ústavu Caitlin Doughtyovou fascinuje náš všudypřítomný strach ze smrti a pokouší se zjistit, jak jiné kultury pečují o mrtvé. Odtud až na věčnost je poutavá cesta do různých koutů světa, odkrývající působivě silné rituály, o kterých se v euroamerickém prostředí prakticky neví.
Na indonéském venkově sleduje muže, jak umývá a obléká tělo svého mumifikovaného dědečka, který už dva roky pobývá v rodinném domě. V La Paz objevuje bolivijské ñatitas (lidské lebky, co kouří cigarety a plní lidem přání). V Tokiu se seznamuje s japonským zvykem kotsuage, během kterého pozůstalí vybírají z popela čínskými hůlkami kosti svých milovaných.
Doughtyová čtivě a s černým humorem popisuje rozkládající se těla a pátrá po světové historii pohřebnictví. Seznamuje čtenáře s inovátory v oblasti pohřebních služeb, kteří zkoumají kompostování lidského těla a ekologické pohřby. Snaží se zjistit, jak by nám různé tradice, od mexického svátku Día de los Muertos až po zoroastrijský nebeský pohřeb, mohly pomoci vidět naše vlastní pohřební zvyklosti v jiném světle.
Doughtyová kritizuje americký pohřební průmysl za to, že nabízí řadu určitých – a při bližším pohledu podivných – „respektujících“ rituálů: těla jsou převezena do márnice, napumpována chemikáliemi a pohřbena pod beton. Autorka tvrdí, že americký způsob pohřbívání je drahý a neosobní, a že v nás podporuje sžíravý strach ze smrti, který nám brání v tom, abychom se s ní dokázali vyrovnat a truchlit. Srovnáváním různých pohřebních zvyklostí Doughtyová poukazuje na to, že nejlépe funguje, když pozůstalí pomáhají pečovat o zemřelé, a když mají prostor se na celém procesu podílet.
Odtud až na věčnost je dobrodružná cesta do morbidního neznáma, příběh o mnoha fascinujících způsobech, kterými se lidé po celém světě vyrovnávají s velmi lidskou výzvou – se smrtí.