Zasvěcení do meditace, opakovaně vydávaná kniha Alphonse a Rachel Goettmannových se řadí do proudu velkého etického zvratu dvacátého a jednadvacátého století. Zákon už nám nemůže být diktován zvenčí, mluví k nám z hlubin člověka. „Jiný svět je v našem nitru“, „transcendence je imanentní“, říkal hrabě Dürckheim a není to redukce jiného světa nebo transcendence na uzavřený humanismus.
„Transcendencí rozumíme Život sám, velký Život, který je za životem a za smrtí. Mluvíme o Bytí, které oživuje všechny věci a na němž máme účast podle individuálního módu svého vlastního bytostného bytí, Život, v němž a skrze nějž jsme a můžeme se stávat opravdu sebou samými. Život, který se nás chápe a stále znovu nás stále znovu plodí, náš zdroj, náš esenciální smysl a náš pravý původ. Chce v nás a skrze nás jako skutečné osoby, tedy v našem životě, našem vědění, našem konání a naší lásce prosvítat do světa.“
Ješua uzdravoval nemocné v den šabatu, což bylo a je proti Tóře. Argument, který vznesl kněžím, byl tento: Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji. (Jan 5,16–17)
To by se dalo přeložit jako: „Původ, Život se nepřestává dávat, a já, zůstávaje v proudu Života, který se dává, se dávám též. Proti tomu není žádného zákona, úkon soucitu neporušuje žádný zákon Života, stojí jen proti ideologiím, které zmrazují Slovo v chování odpojeném od Reality.“
Nejdříve to nejdůležitější: relaxace a dech
Tato kniha trvá na aspektu fyzické relaxace a dechu. Je to zásadní: mohu se snažit zklidnit mysl (což je prvotní cíl meditace) jen pomocí ne-mentálních aspektů toho, co jsem! Autoři navrhují podrobnou a progresivní metodu založenou na pozornosti k tělu, kterým jsem, a na jeho uvolnění a na zohlednění dechu, který toto tělo oživuje.
Tento přístup by měl skutečně pomoci těm, kteří se snaží v této praxi pokročit.
Ateistickým čtenářům mohou vadit náboženské odstavce. Lze je bez problémů ignorovat: pro meditaci nemají žádný význam.
– z recenze francouzského čtenáře na amazon.fr
