Židovská meditace

Rabín Aryeh Kaplan se narodil v New Yorku a získal vzdělání v ješivách Tora Voda’as a Mir v Brooklynu. Po letech studia v jeruzalémské ješivě Mir byl vysvěcen předními izraelskými rabínskými autoritami. Získal také magisterský titul z fyziky a byl zařazen do seznamu Who’s Who in Physics ve Spojených státech. Během své spisovatelské kariéry trvající pouhých dvanáct let si rabín Kaplan získal pověst jednoho z nejúčinnějších, nejpřesvědčivějších, nejvzdělanějších a nejplodnějších vykladačů judaismu v anglickém jazyce. Zemřel 28. ledna 1983 ve věku 48 let.

V předcházejících kapitolách jsme diskutovali o disciplíně meditace obecně. Než porozumíme židovské meditaci, musíme mít nejprve dobrou představu o povaze meditace v nejširším smyslu. Fenomenologie a psychologie židovské meditace se nijak zvlášť neliší od jiných systémů. Cíle a výsledky jsou však často velmi odlišné.

Mnoho důkazů potvrzuje, že meditativní praktiky byly mezi Židy rozšířeny v celé jejich historii. Odkazy k meditaci se nacházejí v důležitých židovských textech z každého období od biblických dob po předmoderní éru. Jedním z důvodů, proč to není všeobecně známo, je to, že slovník meditace se do velké míry ztratil, zejména v posledním století.

Až do nástupu židovského osvícenství měl mysticismus v rámci judaismu stejné postavení jako intelektualismus. Údajným cílem osvícenství však bylo pozvednout intelektuální úroveň judaismu. Jakkoli to mohla být pozitivní snaha, dělo se tak často na úkor jiných židovských hodnot. První hodnota, která tomu padla za oběť, byl židovský mysticismus obecně, a meditace zvláště. Cokoli, co se týkalo něčeho mystického, bylo očerněno jako pověra a okultismus a odsouzeno jak věc, která není hodna vážného studia.

Dokonce i kabala, která obsahuje mysticismus par excellence, byla redukována na prosté intelektuální cvičení; její hlubší významy byly naprosto ztraceny. V předchozích kapitolách jsme mluvili o tom, že mnoha fenoménům prožívaným v meditativním stavu nelze racionálně porozumět. Racionalisté devatenáctého století takový předpoklad neuznávali a dokonce i to, co je nevypověditelné, se stávalo předmětem filosofických diskusí.

Z tohoto a dalších důvodů všechny odkazy na meditaci z hlavního proudu židovské literatury už asi před sto padesáti lety zmizely. To platí i pro literaturu chasídů, v níž původně hrála meditace ústřední roli. V důsledku tohoto antimystického trendu ani kabalistická díla publikovaná zhruba po roce 1840 překvapivě neobsahují ani tu nejmenší zmínku o meditaci. Po století nezájmu upadly do zapomnění i významy klíčových slov.

V každém případě je jak z biblických, tak z postbiblických zdrojů jasné, že meditace byla zásadní pro prorockou zkušenost a že tato zkušenost byla získávána v meditativním stavu. Bible explicitně uvádí, že proroci využívali zpěv a hudbu, aby dosáhli vyšších stavů vědomí