Meditace není jen výsadou vzdáleného Východu, ale i pákou veškeré moudrosti

Zasvěcení do meditace, opakovaně vydávaná kniha Alfonse a Rachel Goettmannových, je součástí velkého etického zvratu 20. a 21. století. Zákon nám již nemůže být diktován zvenčí, promlouvá k nám ze samých hlubin člověka: „To, co nás přesahuje, je v nás”, „transcendence je imanentní”, říkal hrabě Dürckheim, a v žádném případě to neznamená „redukci” toho, co nás přesahuje, či transcendence, na uzavřený humanismus.


„Základní myšlenkou Bible je, že Neviditelné se může vyjádřit jen prostřednictvím smyslového.“

– Jean Sulivan

Nejde primárně o knihu, ale o počátek hledání, které je neustále ověřováno zkušenostmi. Jsou to slova života. Před více než třiceti lety tu byla nevyhnutelná a rozhodná výzva: “V hloubi duše jsi někdo úplně jiný…”. Byl to otřes. Zbývalo jen najít Cestu! Jedna za druhou následovaly jednotlivé etapy, ale vždy se tvrdošíjně ubíraly stejným směrem: kontemplativním Tichem. Právě to nás vždy vracelo pod sílu vnímaného volání a hloubku jeho příslibů. Člověk je propastí oslnivého tajemství, které se uskutečňuje pouze v kontemplaci a skrze ni, a žádná činnost ji nemůže nahradit. Celé lidské bytí a jednání je v přímé a úplné závislosti na tom, co, přesahujíc nás, je v nás…

Toto přesvědčení si razilo cestu skrze nejosobnější zkušenost v samotě a na poušti. Tato zkušenost byla jedinečná. A čím byla jedinečnější, tím více se otevírala univerzálnímu. Je to pravda: můžete začít kopat na jednom místě planety, udělat jediný vrt a dostat se do srdce světa.

Naše Láska nám ho ukázala jako první, velkého Tichého, který přesahuje všechna slova lásky; od našeho manželství, každodenně uzavíraného, nám dal zažít, krok za krokem, průlom k meditativnímu sdílení ve dvou, které nikdy nepřestalo. Ba co víc: stal se naším chlebem po všechny dny. Nyní jej sdílíme se stovkami lidí z různých duchovních, kulturních a zeměpisných prostředí, kteří hledají to podstatné… Betanie, centrum duchovních setkání v Lotrinském národním parku, je plodem této zkušenosti.

Pokud se ale dnes můžeme podělit o úrodu našich objevů, je to proto, že tu byl rozsévač: hrabě Dürckheim. Dobrodružství našeho setkání s tímto Mistrem a bohatství jeho poselství, k němuž nás postupně vedl, jsme popsali jinde (Dialogue sur le Chemin initiatique, 1994). Hrabě Dürckheim nám jako pravý Mistr nevnucoval své zákony, ale otevřel nám cestu k vlastní tvořivosti. Snažíme se proniknout do chápání a prožívání meditace, jak jsme ji po mnoho let praktikovali s Dürckheimem, vniknout někdy i do samého jeho jazyka a tam, v nitru této velice konkrétní skutečnosti, se pokoušíme proniknout do Tajemství, které v ní přebývá a volá nás… které nás volá jako Kristovy učedníky. A čím jdeme hlouběji, tím více se dostáváme k životodárným vodám Písma svatého a velké Tradice našich Otců… srdcem světa!

Meditace není jen výsadou vzdáleného Východu, ale i pákou veškeré moudrosti. Východ nám tuto na Západě zapomenutou pravdu přichází připomenout. Na kontemplativní cestě nás východní moudrost může velice obohatit, pokud se jí otevřeme s rozvahou a rozlišováním, po vzoru církevních otců, kteří uměli ve své době přijmout a pokřtít veškeré bohatství, které nabízel řecký svět. Mysleli si, že každá pravda, ať se objeví kdekoli, je již projevem Božího slova… K tomuto tématu si dovolíme citovat naprosto stěžejní text jednoho z našich velkých současných teologů, Oliviera Clémenta: „Antické mnišství absorbovalo Platónovu a Aristotelovu antropologii, aniž by se stalo platónským nebo aristotelským… A alexandrijští teologové nezapomínali ani na indické „gymnosofisty”… Tento patristický přístup bychom měli znovu nalézt – v měřítku spiritualit celého světa. Dnešní západní člověk je natolik zauzlený, tak mimo sebe v dobru i zlu, že se potřebuje prohloubit ve svém vlastním těle a v poezii věcí dříve, než přistoupí k tradiční askezi.”

Toto „zasvěcení do meditace” je tedy ve skutečnosti „zasvěcením” do člověka. Je to výzva k radosti uprostřed světa bez naděje a výzva k tomu, aby člověk objevil své pravé lidství!

– z úvodu ke knize Zasvěcení do meditace


Manželé Alphonse a Rachel Goettmannovi vedli Βéthanii, centrum duchovního setkávání ve východní Francii nedaleko města Metz, a vydávali čtvrtletník Le Chemin (Cesta)Otec Alphonse byl pravoslavný kněz. Společně napsali několik knih: Modlitba Ježíšova – modlitba srdce, To, co nás přesahuje, je v nás – Zasvěcení do křesťanské meditace, Dialog na cestě zasvěcení: úvod do života a myšlení Karlfrieda hraběte Dürckheima, Radost: Boží tvář v nás.

Nákupní košík
Přejít nahoru